Prosinec 2015

Atlas

13. prosince 2015 v 20:40 | Neros |  Moje malá milá dílka
Je mi blbě, že nemám ani tužku. Píšu a jde mi to. Stává se ze mě přefík. *nasazuje si sluneční brýle* Jojo... Nikdy jsem to neuměl. Jojo. Psát asi jo. Snad. Vypadá to tak. I když porota CKČ si myslí něco jiného. Myslela. Už si dávno nemyslí. Asi jsem moc humělec, abo čo topiče. No jo. Co se dá dělat. A to je skoro příběh o tom, proč píšu si povídky už jenom do šuplíku. I když zrovna o tuhle měl kdysi kdosi i zájem, že by je zveřejnil na nějakým webu. Nevím, co se s tím stalo. Uloženo k ledu (haha - narážka na dílko pod perexem).
Je mi blbě, že nemám ani tužku.
Strašně rád se opakuju.
Géniové kradou.
Škoda, že to neumím.

Plavčík - Pod hladinu

8. prosince 2015 v 0:04 | Neros |  Moje malá milá dílka
Jedna z částí Plyšátka. Povídky o několika částech, z nichž některé se skládají z dalších podčástí. Tato by tak měla označení 2/1.
O Muži bez tváře a Kapitánovi. Kde se vzali tu se vzali. Tady se vzali.
Tady byli.
Tady zůstanou. Zůstanou? Nejspíš ne... Cinema mundi!

Minet

1. prosince 2015 v 14:02 | Neros |  Apendix Poetris
Bylo nebylo... kdysi jsem chodil s jednou holkou. Teda nechodil. Teda chodil. Teda nechodil. Bylo to dost komplikovaný. Byla starší, měla už dlouho jednoho kluka a stejně jí jedno ošklivé káčátko dokázalo přesvědčit, ať ho naučí líbat.
Bylo to krásný.
Bílé noci. Dostojevský hadra. Akorát tyhle nebyly bílé, byly to normální letní noci, a také ty na počátku podzimu, ve kterých nebyl problém opustit byt jenom v pyžamu, na tajno, ale s telefonem, kdyby se máma probudila (i když nevím, co bych jí v takovým případě do toho telefonu řekl), od půlnoci několik hodin spolu, mazlit se a líbat se a hladit se...
Bylo to krásný.
Je zvláštní kolik času uplynulo, jak moc jsme se oba změnili... ale občas když ji potkám... nechápu, proč jsem jí tak kategoricky řekl, že si musí vybrat mezi mnou a tím klukem. Morální imperátor jak sviňa, fakt. Blbec. Stalo se, co se stalo. A po letech jsem o ní napsal básničku, kterou si asi nikdy nepřečte. A přitom musela snášet ty bláboly co jsem jí psal. Sranda.
Jejdanánku.
Humor?
Kdeže.
Takže básnička pro holku, kterou jsem kdysi miloval a dopustil se kvůli ní trestného činu poškozování cizího majetku (je to rebel! (Ano, v podstatě jsem hnusný pivo (a malý k tomu))):