Co zbývá

30. listopadu 2015 v 19:31 | Neros |  Apendix Poetris
Tak a poslední z této minisérie básniček psaných pro jednu dívku, po jedné dívce, o jedné dívce, za jed na dívku dal bych světa kraj. Jo, dost mi tehdá otrávila život. Ale jinak je fajn.
Ona tehdy vznikla ještě jedna, taková kratičká, co se jmenuje Triangl, ale tím nebudu zdržovat...
Jinak je tu fajn. Počasí různě, škola dobrá (i když jsem asi jedinej spokojenej člověk tady, co se Erasmáků týče), psaní by šlo víc.
No jo.
Nějak mě opustil vtip.
Pluje pryč.
Suchar!



Jsi tak daleko.
Ležím roztrhán, jako nepotřebné leprolero.
Každý můj kousek touží
po Tobě.
Molekuly zní, jako triangl
hořce
bez slz
rozezvučeny nepřítomným dirigentem.
Dirigentkou.

Jeden pohled
přes skleničku plnou vášně
a ruce se spojily a
pohledy
z dálky
navzájem.

Padám
po schodech
jako prázdný balón
jako prázdný míč bez duše.
Stále hlouběji a hlouběji, dokud
uvidím Tvůj úsměv a Tvé štěstí beze mne.

Sladkobolná melodie,
špatně poskládaná slova,
to vše zabaleno
v úsměv.
Balící papír pošlapán,
je zbytečný.
O levnou napodobeninu z Tchajwanu
nikdo nestojí.

To poslední, co chci vidět
jsi Ty.
Představy
střídají
myšlenky
vize
Tebe.
Sadistický úsměv.
Hořkost v očích.
Nemilosrdné zastavení
emocí
tepu
slov.
Poslední, co cítím
je letmá vůně
kterou si už nepamatuji.

Strach jak dojedeš.
Radost ze shledání.
Smutek z očekávání.
Štěstí naplnění.
Hluboký otisk lidské ruky
poslední záchvěv, mělké zvuky,
a všechny Tvé sliby se rozplynuly
v pátečním dopoledni.

Tisíce počitků
nezachytitelných
snad na papír
Uvidíme se ještě někdy
bez divných pocitů
bez malého skřítka který
někde v nás tluče na gong
že už odzvonilo

Nedokážu se před Tebou skrýt.
Chci Tě stále na očích mít.
Vídat Tě, tu bolest pohledu
nějak snést snad dovedu.

Plyšová ovce tiše mlčí a svědomí
se zahrabalo, kam nikdo nedosáhne.
V touze zapomenout, být lepším člověkem
zapomínám, jaké to je být sám sebou.
Už toužím jen po jediném.
Abys mi řekla všechno, co cítíš.
Zadup mne do země
Už dostaň to ze mě,
všechny ty sračky, co mi kolují v žilách
a v hlavě,
upal mě, probodni, shoď, rozsekej
a nehleď mi do očí.
Viděla bys, že jsem jen zvíře.
A zvířátkům Ty přece neubližuješ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama