Listopad 2015

Co zbývá

30. listopadu 2015 v 19:31 | Neros |  Apendix Poetris
Tak a poslední z této minisérie básniček psaných pro jednu dívku, po jedné dívce, o jedné dívce, za jed na dívku dal bych světa kraj. Jo, dost mi tehdá otrávila život. Ale jinak je fajn.
Ona tehdy vznikla ještě jedna, taková kratičká, co se jmenuje Triangl, ale tím nebudu zdržovat...
Jinak je tu fajn. Počasí různě, škola dobrá (i když jsem asi jedinej spokojenej člověk tady, co se Erasmáků týče), psaní by šlo víc.
No jo.
Nějak mě opustil vtip.
Pluje pryč.
Suchar!

Poutník

28. listopadu 2015 v 21:31 | Neros |  Apendix Poetris
Další ucpání mého apendixu.
V Litvě je strašná kosa, nesvítí mi světlo a mám hlad.
Dneska jsem viděl docela dobrý operní představení. Vzhledem k tomu, že bylo mým prvním, tak nemám s čím porovnávat.

Lístek

28. listopadu 2015 v 0:26 | Neros |  Apendix Poetris
Rozhodl jsem se to tady zaplácat básničkami. Žádnou jsem nevložil od sladké čtrnáctého roku (nikoli mého) života, takže provětrám archiv.
Začneme nějakýma romanťárnama, budeme pokračovat romaňtárhoňama a skončíme nějakýma úchylárnama. Možná.
Teď ale obraťme list...
A hele co tu je:

Obraz

16. listopadu 2015 v 22:31 | Neros |  Moje malá milá dílka
Děkuju Artie za upzornění. Opravdu jsem vkládal tuhle povídku už dřív. Jako omluvu a náhradu vkládám její dramatizaci. Byl to pokus, jestli lze udělat z libovolné povídky dramatický text a nakolik je dramaticky funkční. Jednoduchý tríček: ztělesněte vypravěče. Stejně se ale něco muselo vynechat a něco přepsat. Takže ta transformace nebyla stoprocentní. Otázka je, jestli vznikly nějaké nové kvality... jooo... to nevím, páč to nikdo nikdy neinscenoval. A asi ani neinscenuje. Leda bych si chtěl pohonit.
Eg(g)o.
Míchaný vajíčka.
Mozarte?