Apokalypsis 22:5

18. října 2015 v 23:29 | Neros |  Moje malá milá dílka
Je tu kosa jak svině, Vilnius je pořád bizár, škola je super a tak dále.
Jedna stará podvídka (tohle je terminus technikus) na neplatnou objednávku.
Ještě něco jsem chtěl, ale nevím co.
Jest to jedno, není-liž pravda.




Henrik V. si představoval vyhřátou a měkoučkou postel. Ale jak známo, lepší vstávat do práce, jak žádnou nemít a z postele se nikdy nedostat...
Tramvaj kodrcala raním Stockholmem a za okny se spustil sníh. Kolem se míhaly světelné ozdoby s motivy kozlů. Kolik dní že zbývá do Vánoc? Vždy mu ta podivná tma příliš dlouhé noci přišla zvláštní, obzvlášť se všemi těmi spěchajícími, žijícími lidmi.
Už zbývá jen sedm zastávek a Henrik V. bude moci vystoupit. Rozhlížel se po tramvaji a okolních lidech, tak důvěrně neznámých.
Venku začalo svítat...
Henrikovi V. chvíli trvalo, než mu došla nepatřičnost celé situace.

Stephanie L. plakala dojetím. Stála na pobřeží Tichého oceánu, ruku v ruce se svým dlouholetým přítelem. James F. se jí před minutou a šestnácti vteřinami zeptal, jestli je ochotná vzít si ho za muže. Bylo pozdní odpoledne na začátku léta, slunce hřálo oba mladé lidi do zad a na nejvýchodnějším bodu Austrálie zrovna z hřbetů několika velryb vytryskly proudy vzduchu přímo proti zapadajícímu slunci.
Počkat... zapadajícímu?

Rodrigo S. vyhlížel ze svého okna na další přestřelku v nočních ulicích okrajové části Sao Paula. Bylo mu líto těch mladíků, kteří tak zbytečně přichází o životy, i když věděl, že s tím nemůže nic dělat. Ten, který přežil, vzal svému kamarádovi sprej a podepsal místo činu klanovým graffiti. Jedno z ležících těl se pohnulo. Přeživší sáhl po zbrani a vystřelil.
Rodrigo S. chtěl ohlásit co se stalo policii.
Stejně jako teplá krev na ulici, se začalo po nebi rozlévat světlo.
Nebyla to naděje a nebylo to nebe.

Wasima K. byla gynekoložka v Abu Dhabi a nikdy ji nepřestal fascinovat život. Přejížděla po bříšku usmívající se Caitlin D. ultrazvukovou sondou a hledala na zrnitém obrázku nějaké známky vad, či poškození. Slunce bylo skryto za žaluziemi, aby nerušilo pohled na obrazovku. Vše vypadá v pořádku, na stoprocentní určení pohlaví plodu to ale ještě není.
Wasima K. přistoupí k oknu zvednout žaluzie, aby do místnosti opět vnikla trocha životodárného přírodního světla.
Záře ji málem oslepí.
Tohle světlo není ani životadárné, ani přírodní.

Agent 21 seděl zmlácený a spoutaný v tratolišti krve, která z větší části nebyla jeho.
Pozoroval toho šílence, kvůli kterému sem byl vyslán a při jehož likvidaci zklamal. Nemohl nic dělat. Teď už ne. Byl odzbrojený, vážně raněný a cíl jeho operace se nepřibližoval na méně než bezpečnou vzdálenost. Bylo po všem.
"Tohle je úplně, jak ve filmu, že?"
Agent 21 mlčel.
"Úplně čekám, kdy ti dorazí posily, aby mi v poslední chvíli překazily plány..."
Ty už dorazily. Ležely všude kolem a jejich zápal pro věc postupně uhasínal. Nikdo další není.
"Škoda, že žádný proslov nebude... však už dávno víš, proč to dělám."
"Počkej."
"Nepočkám. Doufám, že sis užil poslední západ slunce..."
Slunce zapadalo, když Agent 21 přistával v téhle bohem zapomenuté části světa. A na užívání si každodenních krás neměl úplně náladu. Vždyť zachraňoval lidstvo.
"... protože teď už slunce budou jenom vycházet."

Hejno tučňáků císářských na Antarktidě se rozběhlo dál od nového zdroje světla. Poznali, že tohle je něco, co jim ublíží.

Naskákali do moře a nevěděli, že voda jim tentokrát nepomůže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama