FF ÚÉ FÓR

15. dubna 2012 v 15:04 | Neros |  Výmysly mé choré mysli
A myslím to vážně.
Všem znalým to jistě nemusím vysvětlovat, těm méně znalým se omlouvám za to, že jsem příspěvky nevkládal nějak metodicky, takže se každý článek jmenuje jinak.
Ale zadejte si do googlu Únos Ého fanfikce a najdete první díl.
Ty další jsou v článcích, jejichž název začíná na dlouhééé É.
Jo a sorry za to slibování na pátek. Úplně se mi to vykouřilo (hehe) z hlavy. Mňam.

A jinak... Tohle je věc zveřejněná pro tatínka Sikara.
Víte... možná bych měl napsat nějaký článek o přesahu. Přesah je totiž podle mě strašně důležitý. Stejně jako kramlíky (nápověda pro neKaBrňáky). Hodnota většiny děl se ukrývá právě v tom, jak dlouho vydrží mimo svůj rámec. No a protože mě děsí představa pomíjivosti něčeho tak velkolepého, komplexního, rafinovaného a já-nevím-kolik-ještě-dalších-sprosťáren, spáchal jsem zločin proti všemu lidskému, prot všem zásadám zdravého kreacionismu (HAHAHAHAHAHA), proti tomu, co mi bylo svaté (dveře) a nakonec to tedy dává o něco menší smysl, než na začátku.
Fanfikce (zásadně s velkým É) dostala přesah.
Vlastně ani nevím, co jsem původně chtěl tímto speciálním článkem sdělit a zdalipak nejsme těmi nejneobhospodářovávatelnějšími končinami široko daleko (já a tenhle blog), ale určitě to za to stojí.
Když už nic jiného nedává smysl, ponořte se do nesmyslů a tam najdete vždycky něco zajímavého... Enjoy...
Teda... to, co najdete pod perexem. I když... nebuďme prudérní.
Takže teď tedy čtvrtá část Fanfikce na Únos Ého, která je již šestá v pořadí.



Drak seděl na hromadě. Jediné, co by mohlo být trochu zajímavé je, že krom spousty haraburdí a pár babiček, se tam nacházely i dva pruty, jedno veslo, několik buřtů a kostka mýdla.

Hefaistos vpadl do Dračí sluje poměrně překotně. Za ono překocení mohlo několik faktorů. Ten hlavní byl ten, že Brána nelhala. Ba naopak, v Hoře osudu (och, jak familiérní, což?) se skrývalo ještě mnoho tajemství. Mezi ty nejméně podivné bylo poodhalení důvodu, proč Glum (a nejen on) říká Prstenu moci "Milááášek." Ty další už byly… prostě jeté. Například to, že na Bráně zmiňovaný uranový důl, sídlo vykleštěnců a jediný bar široko daleko byla jedna místnost o rozměru krabice na boty. Na ní bylo záhadné to, že cesta od jednoho stolu (ve tvaru převrácených důlních vozíků) ke druhému a následně k baru (z varlat všech zdejších eunuchů), přes zdánlivou přímost a krátkost, byla značně kruhovitá a trvala půl dne. Dalším znepokojivým aspektem této místnosti byla koncentrace mužů. Hefaista poněkud uklidnilo, když zjistil, že nejspíše alespoň polovina mužů v sále je vymiškovaných, ty ostatní znepokojilo, že pokud budou chtít prubnout nováčka, přidají se k těm vymiškovaným.

Když Hefaistos překonal krabici od bot, plnou nadržených, ztracených alkoholiků, kteří dolovali pití a popíjeli uran, napadly ho Různé věci.

Vlastně si ani pořádně nestihl všimnout, jak vypadají, krom toho, že byly opravdu různé. Banán a stará bačkora mu zkrátili jeho slavný účes, kterým skolil nejeden mimozemský talíř. Přes mírně zvýšený tep byl Různým věcem vděčný za exponenciálně se zvyšující rychlost. Nemusel se tak kochat okolím a odmítat všechny ty karikaturisty, žebráky a prodavače ojetých praček, kteří takovou podřadnou práci ale nedělali "kvůli tomu, že by chtěli, jenže prodej dětského porna moc nenese a z něčeho musí přeci živit rodinu…"

Když se tedy Hefaistos konečně dostal do dračí sluje, byl od hlavy k patě zašpiněný jakýmsi růžovým slizem, který mu sděloval něco o výhodných hypotékách. V okamžiku, kdy spatřil Draka, klidil se tento sliz někam, kde bylo o něco bezpečněji. Mumlal něco o tom, že jde nakopat prdel Alfrédovi, či co.

"Co tady lemplíš?" Zeptal se Drak.

"ÁÁÁÁÁÁÁRGH!" Vyjádřil Hefaistos svůj nesouhlas s existencí existencí, které nemluví normálně.

"Proč je to to první, co každý řekne? Krom toho slepého, chlapce, který na místě oněměl, prozřel a zemřel…"

Hefaistos se znatelně uklidnil. Ve sluji se znatelně ochladilo. Po vzduchu se rozeběhly nápisy +CHLAD+ a u hrdinovy hlavy vyskočilo +(HLUBOKÝ) NÁDECH+.

"Máš knedlík?" Pokračoval Drak.

Hefaistovo kladivo začínalo rudě žhnout. "Ne." Drtil mezi zuby slova pod takovým tlakem, že na dno sluje dopadaly diamanty.

"Jak tomu chceš dát za uši? To nebude žádný rajtajtydli ratata?? Penge, neser mě."

"Uááájíííííííííí! Já Ti ale vůbec nerozumím!"

"Tak to je chyba, čili mistejk, co říkáš? Anglicky umíš, bejku?"

"Jo."

"Tak to máš štěstí, chlapče, za mejch časů… jó, ale tím tě nebudu zdržovat. Já angličtinu neměl, angličtina neexistovala. Slovíčka jsme si vymýšleli podle zpráv o indiánkách Karla Hynka Máye z jiných dimenzí…"

"Proč mi tady všichni říkají úplně zbytečné věci?"

"Je důležitý ptát se. A řekni mi, jak můžeš vědět, co je zbytečné a co ne? Protože to momentálně nemá hodnotu? Protože v daný okamžik z objektu neplyne žádný užitek? Protože na piškotékách je dusno, i když se to tam vlní? Pochop, bejku… to Tvoje putování zdánlivě nemá smysl. Je to z jednoho okýnka do druhýho, střídáš dimenze častějc, než ponožky, který nenosíš, a přitom se… pořád trápíš. Hledáním smyslu. Hledáním Ého. Hledáš svoje místo, hledáš, kým jsi. Co plyne z toho, že existuješ. A to je správné. Nehledě na to, že se věci kolem tebe mění s rychlostí chlupáčků, reaguješ tak, aby ses dostal dál, a nevzdáváš se…"

"Kde je É?"

"Vidíš to? Někteří lidé si myslí, že je to nejčastější věta, kterou řekneš. Není to pravda."

"Kde je É??"

"Vnímáš to? 'Kde je É' a 'Kdo jsem Já'? Tu podobnost? Smysl všech tvých úkonů byl podřízen jedinému. Najít smysl nesmyslu, řád v chaosu, najít, kam chce ukazovat ta zmatená střelka kompasu. Jsi jediná entita v celém Multiversu, v celé sýrrealitě, jejíž život má smysl. Jejíž život má jasný a jednoznačný cíl."

"Proč jsem sem lezl?"

"Hej, bejku, poslouchej… chceš tomu dát za uši?"

"Chci dát za uši tobě."

Drak se zamyslel. "Ne, to nebude dobrej nápad. Všechno by skončilo."

"Co když to chci všechno ukončit?"

Pohled tisíce let starých očí, pohled časů a dimenzí, které již dávno zemřely v děsivé agónii vlastního znovuzrození, oči, které silou své věkovitosti a starobylosti rozprášily nejednoho návštěvníka na elementární částice, zapůsobily i na Hefaista. Trochu mu zplihly zbylé vlasy.

"Tak mi řekni, kde je…"

"Nesmím."

"Ale hádám, že znáš někoho, kdo mne k němu může dovést."

"Znám spoustu takových… jenže… ještě máme čas."

Hrdinný kovář si sedl na zem. "Když není správný čas, tak není správný čas," pronesl. Jeho myšlenky ovšem v tomto vesmíru začaly být psány centropenem na prostor. Škrabkání myšlenek se začalo linout celou slují. Shodou okolností stěny velice přesně zachycovaly zvuk a odrážely ho zpět takovým způsobem, že se měnil ve slova.

Kdo jsme a kam jdeme? Když je všechno nesmysl, má cenu držet se smyslu? Opravdu je smysluplnost, tak stěžejní? Není lepší a snazší dělat zbytečné věci? Neuspořádaně, chaoticky, vždyť entropie vesmíru neustále roste. Vše se stává čím dál tím více rozptýleným. Je vůbec možné tuto tendenci svázat?

"Nikdo nechce svazovat. Je ale třeba uvažovat na úrovni našich jednotlivých mikrokosmů…"

A když se naše jednotlivé osudy tříští jak skleničky od vína, jako na Petrově narozeninové oslavě? Když vše, co nám dávalo smysl a formovalo naše životy, pohasíná? A když ty naše malé životní cíle pohasínají zas a znova? Znamená to, že máme hledat dál? A opravdu najdeme?

"Když to nezkusíš, nezjistíš to."

Ale co ta věčná pomíjivost? I tomu nejchutnějšímu jogurtu skončí doba trvanlivosti… Nač péct ten nejlepší koláč, když i ten okorá? A lidský život je takový pokus o nejlepší koláč plný toho výborného jogurtu… Chceme vůbec, aby z nás něco zůstalo? Abychom přenesli svou existenci hmotně, pokud neexistuje duše?

"Nebolí tě z toho hlava, bejku?"

A co nás vůbec vede k zamítnutí duše jako něčeho hodnotného? Čirý pesimismus, racionalismus, či neochota přistupovat na společenská dogmata? A byl by hotdog dobrý i s jahodami?

"Něco se tu rozutíkává. A zmutovaní Mufové to nejsou…"

Jsme schopni lásky? Víme, co je láska? Je hmotná, dá se měřit, nebo hmotu absolutně přesahuje? Je opravdu tak důležitá, když za celou dobu existence lidské civilizace nikdo nebyl schopný říct, co to je zač? Opravdu nás trápí smrt strýčka z Nymburka, o jehož existenci jsme dosud netušili a jehož život je zahalen tajemstvím? Ne. Nebudeme plakat pro kriminálníka z Nymburka. Nebudeme plakat pro neexistenci něčeho, co tu takovou dobu nebylo. A možná ani nikde není.

"No… a orienťák ti neexistující Mufové rozhodně neběží, co, bejku?"

Když nemáme duši, pokud nemáme duši a dejme tomu, že ji nemáme… máme lásku? Jsme schopni milovat? Dokáže nás ten cit naplnit dostatečně na to, aby překlenul všechny problémy a rozdíly, drobné, prohrané každodenní války, jako je třeba vstávání před osmou, opravdu dokáže tento všelék všeléčit? Nebo je to jen blud? A máme se toho bát?

"Tady máš hotdog s jahodama."

Díky. A když všechno ztratíme? Všechno hmotné, za čím se ženeme? Všechno to, co jsme shromažďovali tolik let, z nám neznámého důvodu, snad jen pro pocit vlastnictví, když to všechno zmizí, vše materiální, dokážeme být ještě někdy šťastní? Láskyplného objetí se nenajíš.

"Ani když je to opravdová láska?"

Ale co je to opravdová láska? Je to snad nějaký druh kuchyňského náčiní? Tady máš metličku na důkaz naší věčné lásky. Je to vůbec věc? Je to projev náklonnosti? Když se k někomu dost dlouho tulíme, když někoho dostatečně často líbáme, když s někým máme sex častěji než náhodně, vypěstujeme si časem lásku? A co s ní pak? Starat se o ni, nebo se bude rozvíjet sama, jako inteligentní dítě, nechané šikaně napospas? Může láska umřít? Může jednoho dne přestat existovat? A pak se znovu narodit? Kolik lásek můžeme prožít? Tolikrát, kolikrát žijeme? Ale kdo z nás doopravdy žije? Začněte žít, začněte milovat. Funguje to i naopak? A když… když to všechno… nějakým záhadným způsobem rozluštíme, co se stane pak, s tou VĚČNOU, OPRAVDOVOU láskou?

"To je jednoduchý… Změní se na superhmotnou hvězdu, která se časem zhroutí a dá tak vzniknout novému životu. Vesmír je plný černých děr. Není to motivující?"

Takže NÁŠ život začne a skončí, nehledě na to, jestli láska existuje… Jestli milujeme, nebude mít vliv na to, jaký budeme žít život.

"Jen na to, s kým ten život budeme žít."

Řekl bych, že otázek bylo položeno dost. Teda… "Řekl bych, že otázek bylo položeno dost."

"Ty ten svůj mozek taky nezavřeš. Už chápeš, proč to všechno?"

"Aby celá tahle pakárna mohla mít pokračování?"

"Zcela určitě. Takže nasedni na Hatatitlu a vzhůru na Maracanu! A prosím tě, dávej bacha, ať někde cestou nenecháš kola." Drak hvízdl a na obzoru (byla to velmi rozlehlá sluj) se zjevil dusot kopyt.

+DUS DUS+

"Co to, hergot…"

Dorazil kreslený kůň. Z něj seskočil indián a pronesl něco velmi břitkého a ironického.



OPRAVDU VŠE PŘESTALO DÁVAT SMYSL?

NEBO SNAD OTÁZKY ZA NAHRBENÝMI ZÁDY OTAZNÍKŮ UKRÝVALY ODPOVĚDI?

DOKÁŽE HEFAISTOS PRO PÍRKO I PŘES PLOT DĚLÍCÍ DIMENZE SKOČIT?

MÁ WORD OMEZENÝ MAXIMÁLNÍ POČET OTAZNÍKŮ V DOKUMENTU?

VÍ TO NĚKDO?

SLYŠÍTE MĚ?

HALÓ??

??????????????????????????????????.................................................................
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nicholas Nicholas | 15. dubna 2012 v 23:16 | Reagovat

:D ... :D ... :D ... :D ... :D ... :D atd.

*takto vypadala první polovina mého čtení*

*druhá polovina mého čtení přerušená neurvalým vyzváním ke sledování donebevolající krávo-vinný (jako víno) vypadala asi následovně:*

Hmm ... Hmm ... :D - Drak! :D ... Hmm ... atd.

*kde „Hmm“ ="příjemné potěšení nad přesahem" pro všechna é ležící v É!*

*pak jsem si už jen vzpomněl na citát: „Everything you ever love will reject you or die. Everything you ever create will be thrown away. Everything you're proud of will end up as trash..."*

*A v té souvislosti ještě na jednu motivační hlášku Bruce-e Willis-si-ryť-e: "Nobody likes you. Everybody hates you. You're gonna lose. … Smile, you fuck!"*
Dobrou noc a omluvuju se za delší komentář :)

2 neros-san neros-san | 17. dubna 2012 v 22:09 | Reagovat

"Díky Royi, za Mirův komentář!"
Vím, že by asi bylo snažší poděkovat přímo Tobě, ale znáš to... neexistující entity musí z něčeho vyžít.
Jen si furt nejsem jist, jestli tím myslíš, že ta druhá polovina byla divná, nebo prostě jen divná. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama