FF ÚÉ 3 a 3/3

6. srpna 2011 v 13:26 | Neros |  Výmysly mé choré mysli
Téma týdne je porno? Že bych napsal článek plný odkazů (nikoli na světový kinematografický fond)?
Zafungovala by cenzura?
"A já si myslím, že jste zku*rvenej antikrist!"
Jinak, vrátil jsem z ATV 2011, kde jsem dělal vedoucího, byl to jeden z nejlepších táborů, skoro všichni si to náramně užili, ale přeci jen se stalo pár věcí, co mi dokázaly zkazit mou neustále dobrou náladu.
Jednou z těch věcí je mimořádná přítulnost špinavých ponožek k mým uším.
Druhou je dětská krutost.
Palečnice bolí, pane Frodo!

Abyste věděli, jak moc jsem byl zaměstnaný, během tábora jsem stihl napsat šest hesel do své dvou třetinové přednášky a... a... ehm... byl jsem velice zaměstnaný.
A tak, čistě proto, abych vás naštval, vkládám další, velice nezdařenou a vyčpělou fanfikci na ÚNOS ÉHO. Je vyčpělá jen do té míry, do jaké si budete přát, takže vám nemusím říkat, abyste se ji snažili užít. Přeci by si nikdo nepřál, aby to byl VYČPĚLÉ. To je tak vyčpělé slovo... Myslím, že už vyčpím a dám vám sem tu fanfikci.
Adios poteitos!
STÝF!




Hefaistos těsně po dopadu vstal, zakuckal se a začal okolo sebe plivat vodu. Chtěl co nejdříve zapomenout na to, jak je to možné, když právě přiletěli nadzvukovou rychlostí ze stratosféry, protože to je věc, o které nebude nikdy s nikým mluvit.

"To byl fičák, co? A nevíš, co to bylo za šílenou, růžo..." SupÉrkočka ssi všimla, jak se Hefaistos tváří a došlo jí, že si o tom nechce povídat.

"Jo! Hele, předtím, než mi začneš nadávat, proč jsem tě nezachránila, musím ti říct, že umím lítat."

"He?"

"No aby ses nedivil, proč jsem nás nezachránila, když umím lítat."

"Hu?"

"Neumím zachraňovat. Poslouchej, tam u vás to asi se slovama moc nepřeháníte, že?"

"Proč bych se namáhal s mluvením, když mi stejně nerozumíš, a to i přesto, že se transdimenzionální vibrace už ustanovily na renormálu... Můžu ti klidně říct, že tě mám plný zuby a ty to stejně nepochopíš."

"Těší mě, Hefaiste, já jsem SupÉrkočka."

"Eh?"

"No jo, s tebou je taky řeč... Víš, co? Vezmu tě za TlusŤjochem, ten si s tebou určitě poradí."

Hefaistos jen pokrčil svými rameny, ta ramena, co s nimi dopadla z oněch... míst (u Hefaistovy hlavy se objevilo grafitové *BRRR*) odkopl dolů ze skály.

"Kde to vlastně jsme?"

"Jak víš, že se moje babička jmenuje Lucka? Nezajímalo by tě spíš, kde jsme?"

Hefaistos pokýval hlavou. SupÉrkočka ho opět uchopila za úchyty a vzlétla s ním, jak se nechala slyšet, "ku lepším zítřkům." Pak konečně spustila něco, co Hefaista zajímalo o trochu míň, než všechno ostatní. Doufal, že mu to pomůže se zorientovat, aby se co nejdříve mohl vydat na záchranou misi.

"Tahle skála je prý jedním z největších přirozeních útvarů na Světě. Nikdo neví, kde se vzala, jen je všem jasné, že je na jednu jedinou věc. Pasažér Freud říká, že na tomto místě se jednoho dne střetne minulost s přítomností a splodí dítě. Bude se jmenovat Markéta a bude dělat u nás na poště. Už tisíce let na ni čekáme, protože na naší poště není jediný pošťák. Takže všichni podáváme dopisy, ale už není nikoho, kdo by je doručil."

Svištící vzduch (ve kterém se čas od času zjevovalo *SVIST* a *HUÍÍÍÍ*) u Hefaistových uší mu dával větší smysl, než vyprávěný příběh.

"No a kdo jsem já? Jsem normální anomálie, jedním z pravděpodobnostních výběžků entity, které pracovně říkáme Á."

"É!" Pokusil se ji opravit Hefaistos.

"Nevím, co s tím má co do činění onanující ananas za horkého letního dopoledne v místech, kde krása ranní rosy potkává kocovinu, ale já jsem podle TlusŤjocha vcelku důležitou skládačkou do mozaiky sýrreality."

Podle Hefaistova znuděného mlčení SupÉrkočka (není známo jak) vyvodila, že chce slšet víc: "TlusŤjoch říká, že všechny dimenze našeho prostoročasu jsou souhrně takzvanou sýrrealitou. Sýrrealita je díravá, paralogická, nažloutlá a mírně zapáchající. Někteří jedinci dokáží cestovat skrz její díry a objevovat se na všech površích hippotetického sýra, ztělesňujícího náš hypotetický prostoročas. Nic si z toho nedělej, já tomu taky moc nerozumím. Jen vím, že hypo znamená v severotučňátštině utěrka."

Hefaistos už netušil, jak dát najevo okázalejší nezájem. V podstatě letěl tři metry před SupÉrkočkou, ale jí to bylo evidentně šumák. U hlavy mu naskákaly nápisy *IGNORE*

"Tak, už jsme tady." Proneslo nadšeně to podivné stvoření, tak zbytečně se podobající Ému.

"Ty tu hubu taky nezavřeš."

"Ale jo, můžeš, jestli TlusŤjoch bude mít."

Hefaistos nechtěl vědět, o co jde. Na to, co nechce vědět, docela rychle zapomněl, protože SupÉrkočka právě přistála v holubí voliéře, uprostřed níž stála značka zákaz vjezdu, která pila marockou kávu. Tedy alespoň šipka směřující k šálku tvrdila, že se jedná o marockou kávu.

"Dobré poledne."

"Čau. Potřebuju vědět, kde je É."

"Ale jistě, to je pochopitelné. Neřeknu ti, kde je. To není v mé moci. Avšak, jak vidno, musí existovat cesta. Proto tě SupÉrkočka odvede za Drakem."

"Né. Mě se nechcéé."

"Tohle je důležité. Drak je starý tramp, proto nebuď v šoku z jeho řeči. V komunikaci s ním opatrný musíš být."

"Jo jasně. Ještě něco?"

"Ano. Nedovol temnotě, by zahalila tvou mysl, či trenýrky (od slova trénovati, většinou sport, rozvíjející tělo i mysl. Otázka pro P.T. čtenářskou obec: Rozvíjí trenýrky mysl? Odpovězte do boxu vpravo nahoře.) Náš Sýr je na tvém kladivu."

"Ne, to je racčí mozek."

"Ach. Tak tedy jdi."

"Fajn. A kamže?"

"Já tě tam odvedu," pronesla dosud mlčící SupÉrkočka.

"Radši bych se tam dostal po vlastních."

"TlusŤjochu, co říká?"

"Že je rád za tvou společnost."

"Ty už mi taky nerozumíš??"

"Já ti rozumím velice dobře. Mám ovšem obavy, že to ty sám nerozumíš sobě. Proto stále hledáš a tápáš."

"No jo. Tak jdem."

SupÉrkočka Hefaista uchopila, vylétla s ním z voliéry a přistála dva metry od pletiva klece.

"Dál už musíš sám."

"A kterým směrem?"

"Ale jo, klidně se někdy zastav. Tak čáu."

"Krucinálfagothernajszatrsakrmeingottvášajemrkevprašivejpesafixnámolelement! Co je tohle za pošahanou dimenzi?? Já chci zpátky za šavlozubíma ponožkama!! Hele, cesta!"

Hefaistos stál na cestě, která byla evidentně drahně let nepoužívaná. U ní stála cedule, která Hefaistovi vysvětlila, proč po té cestě nikdo nechodí.

MNOU PŘICHÁZÍ SE K SÍDLU VYKLEŠTĚNCŮ,

MNOU PŘICHÁZÍ SE K URANOVÉMU DOLU.

MNOU PŘÍCHÁZÍ SE V BAR PLN ZATRACENCŮ,

DRAK HLÍDAT KNEDLÍK DAL MI DO ÚKOLU.

JSEM DÍLO, KTERÉ K REALITY SPÁSE

POŠUK, KRYPL A VELKÁ SPOUSTA ALKOHOLU

DAL DO MÍST, O NĚŽ NIKDO NESTARÁ SE

CELOU VĚČNOST. JÁ TAK VĚČNÁ PRÁVĚ,

NADĚJE ZANECH, KDO ÉHO V TOMTO ČASE

NEHLEDÁ A JEN MÁ KOCOVINU V HLAVĚ.

"Tak to abych šel jinam, co?" Pousmál se Hefaistos, natáhl tětivu kladiva (no nedivte se, přece nebudete čekat, až na vás naběhne horda vykleštěnců, to je lepší je zastřelit) a vydal se po té podivné asfaltce přímo do nitra hory, na níš nápis hlásal: OSUD 4 KUPTE SI ZL. DENÍK.



CO TO MÁ ZNAMENAT?

DOZVÍTE SE NĚCO Z KŘÍŽOVKY?

CO JE TO ZA KNEDLÍK?

A HLAVNĚ:

A CO DÁL??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | 8. srpna 2011 v 13:37 | Reagovat

ÉÉÉÉH?

2 Dívka z vlaku Dívka z vlaku | 14. září 2011 v 0:59 | Reagovat

Sedět na židli, padám z ní smíchy :D  Myslím, že už si dovedu mnohem snáze představit absurdní drama v tvé režii a troufám si tvrdit, že by to vyvolalo i stavy blízké LSD (té LSD podporující obrazotvornost.)), protože při čtení tvých výtvorů si říkám.. "Co to..? Kde jsem to..? Aháá.. Cože..? Takhle, už to mám! .. Ne, nemám! Nebo že by..? .. Jsem tam! ?!?" A co z toho vyplývá? Chtělo by to další talpinologický článek! :-P

3 neros-san neros-san | 25. září 2011 v 19:52 | Reagovat

Dívko z vlaku, co se týče téhle věci, navazuje na (sám o sobě) šílený komix páně Sikarův (v komentáři výše).

Nicméně jsem rád, že přesně tyhle reakce to vyvolává, neboť smíchu není nikdy dost a jako bonus se schovává všude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama