Březen 2011

Já a toto

28. března 2011 v 22:47 | Neros |  Bláboly jediného syna Mého otce
Tak... je tu první můj článek na téma týdne.
První proto, že pokaždé, když jsem zaregistroval Téma týdne, bylo buď tak blbé, že nemělo cenu se vyjadřovat, nebo jsem se dostatečně vyjádřil v komentáři u někoho na blogu, nebo jsem o daném tématu již psal (většinou dávnou předtím, než téma týdne vzniklo).

Proč píšu zrovna k tomuto?
Protože internetový svět je podstatnou sférou mého malého života. A navíc mne inspirovala Cirrat svým autobiografickým článkem k podobnému sesumírování....

K.A. Netz poprvé

26. března 2011 v 12:07 | Neros |  Apendix Poetris
Támyjapánové, dnes Vám chi představi K.A. Netze, jedinečné básnické střevo.
Byl jsem požádán, abych Vám jej zprostředkoval přes svůj blog a proč bych neovyhověl.
Tvar jeho díla udávali Em Rudenko a Charles Bukowski. A také jeho bouřlivý život...
Však uvidíte sami.
Vzhledem ke krátkosti jeho děl jich zveřejním vždy více.

-Poloautomatická pračka
Po.... po... po...
popokatetetel.


-O Vzdělání
Plchot, plchot, plchůtek
živý plchot, mrtvý plchot,
plchot to je zombie.


-Milostný zážitek
Leželi jsme oba na rudém sofa.
A ona do mne lila jedno pivo za druhým.
Až jsem už nedokázal ani zvednout hlavu, řekl jsem jí:
"Ty se mě snažíš opít."


Tož to by pro začátek stačilo...

Historia magistra vitae

16. března 2011 v 11:11 | Neros |  Apendix Poetris
O lásce bez lásky, o víře bez víry, o životě se smrtí...
Oxymorón bez protikladů...

Omlouvám se za další básničku, tentokrát nerýmovacíjou si se... bohužel nemám až tak dlouhý slepý střevo, abych to dokázal poskládat s rýmem. A kdyby tam mělo být vše, co je v tomhle, akorát včetně rýmu, byl by to opus...
Jo!
To je přesně ten důvod, proč píšu básničky.
Je to kratší než povídka.
A proč píšu básníčky, které se nerýmují?
Je to kratší, než básničky, už nichž se musí zachovat rým i sdělení....

A vůbec nejlepší by bylo vám všem říct: Be nice!
Takže tak:)



Děti model 95

11. března 2011 v 16:43 | Neros |  Moje malá milá dílka
Tak jo, děti moje (doufám, že ne tohoto typu). Mám pro vás jednu povídku, která je opět sociologická a smutná a tak...
Nevadí mi to.
Líbí se mi.
Věřím, že existují i dobří lidé, mladí a uvědomělí, že ne všichni moji současníci (nikoli vrstevníci) netuší co od života chtít a co ostatním dát...
Věřím, že svět může být lepším místem k žití...
Ale vede k tomu ještě dlouhá cesta.
A jestli se tohle nestalo ten víkend, kdy jsem to psal, tak se to stalo někdy jindy.
Historie se opakuje...

Civilzační

3. března 2011 v 18:18 | Neros |  Apendix Poetris
Jak jsem slíbil, tak také činím. A sliboval jsem vám povídku, takže vám dodám povídku.
Dnes ale ne...
*Pláčete? Žiju z vašich slz. Nepláčete? Žiju z vašich neslz.*
Takže dnes přichází na řadu další rýmovačka (vopravdu). Opět děsně sociologická, smutná a depresivní. Asi.
Nejzajímavější je, že si vůbec nepamatuju, že bych ji psal. Ale Google tvrdí, že ji zatím nikdo jiný nenapsal/ nezveřejnil (ne na netu).
Jo a byl jsme vyloučen z AK, kdyby to někoho zajímalo :D Ne, že bych byl nějak aktivní (tím to možná bude).
A nic jiného nám zatím NEROSte...
Tak si to tedy zkuste užít.
Trocha laciného veršování ještě nikoho nezabila...