Únor 2011

Kachna na fetu

28. února 2011 v 16:15 | Neros |  Apendix Poetris
Dobrý večer, dámy a pánové (a nevšímejte si toho, že za okny máte teprve odpoledne). Jistě jste si višmli mé dlouhé, nekonečné, úmorné, děsivé, deprimující, alarmující, vleklé a skličující NEPŘÍTOMNOSTI (ty kapitálky jsou pouze pro ty z vás, kteří doufali v nějakou opravdu ošklivou venerickou chorobu- ti ostatní tam vidí zmrzlinu (tak schválně, co vidíte??).
Víte, ne že bych netvořil, to se tak docela říci nedá, jen jsem... netvořil.
Tedy tvořil. Ale ne dostatečně.
Velké množství povídek rozepsáno (hlavně povídka, která mne napadla, když jsem otvíral dveře od bytu), málo povídek dokončeno.
VLASTNĚ JEDNU TU PRO VÁS MÁM. *chmm...mám podivné tendence zvýrazňovat capitálkami ty věci, kterých si nemáte všímat...*
Tak tedy. V příštím měsící se můžete dočkat několika mých básníčék (z ledna- nechápu, proč jsem je nepublikoval) a snad i nějaké té povídky (snad určitě).
Názor na blog.cz?
Co to, hernajskrucipiesekfagotžešťlamafrická, je?
*Nadpis(s) článku nesmí být prázdné*
Šok!
Nikoli šik!
Kdyby radši dali na některé růžové blogy při přihlašování: *Vaše lebka nesmí být prázdná*- prospěli by více lidem.
Název článku je zavádějící, větší blbot mne nenapadla, o fet jde, kachna nechodí (má culíky) a mám se dobře.
JAKO OBVYKLE MÁM ÚVODNÍ KECY DELŠÍ NEŽ PŘÍSPĚVEK- AŽ SE MI TO JEDNOU POVEDE U POVÍDKY, ZABTE MNE!
(TOHO KAPITÁLKAMA SI NEVŠÍMEJTE).



Komunikační manifest

4. února 2011 v 22:35 | Neros |  Bláboly jediného syna Mého otce
Internet je informační médium, přes které můžeme informace vysílat i přijímat. Za posledních několik let, kdy našim životům vládnou média jsme si navykli, že informace, které nám zprostředkovávají jsou ve všech případech pravdivé.
Není divu.
Informace si tedy již dávno neověřujeme a stále doufáme v to, že slova, která proudí k milionům lidí, musí být do jisté míry skutečná.
Ve skutečnosti slova představují skořápku pro informace, skořápku, která může být tak prázdná i krásná, jako skořápka vyfoukaných velikonočních vajíček, protože již není třeba mít hlad po skutečnosti a pravdě, po žloutku a bílku, když nám stačí prázdná slova, ona vápenatá schránka, která nám sice často dává důvody pochybovat o její pevnosti, ale tento fakt jsme schopni poměrně rychle vytlačit, díky nedostatku jiných alternativ.
Jsme manipulovatelní a proto jsme manipulováni.
Věříme na dobré slovo, ale ti, kteří oním dobrým slovem vládnou na něj věřit nemusí.
Jsou informace, jako například ta, kterou jsem vypustil do éteru sociální sítě, které lze poměrně snadno ověřit přímo u zdroje. Přesto to takřka nikdo neudělal.
Nadruhou stranu máme i informace, které nejsou ověřitelné, které nám ukazují jen jednu svoji tvář a té pak buď můžeme věřit, nebo nemusíme. K takovýmto informacím bychom se měli stavět skepticky, protože mohou být snadno zmanipulované a tudíž mohou snadno manipulovat námi.
Jde o komunikaci.
Lidé mezi sebou musí začít komunikovat i jinak, než prostřednictvím facebooku, měli by být upřímně zvídaví a měli by umět o svých problémech mluvit.
Dokud tomu tak nebude, budeme otroky lží a klamů, které máme za absolutní pravdy.
Buďte skeptičtí a ověřujte si, co jste kde zaslechli, jinak budou i nadále vznikat pomluvy a konflikty z nich plynoucí.
Onen akt provokace nebyl ničím jiným, než připomenutím všem lidem: Virtuální realita je pouze virtuální- člověk v ní může zemřít, ale to neznamená, že přestal existovat.
Proto ještě jednou a naposledy apeluji: "Co je psáno, to je dáno," již dávno neplatí. Nevěřte všemu, co si kde přečtete (ani tomuto), ale zamyslete se nad tím, zvažte problematiku z více stran. Ověřujte si informace z více zdrojů a mluvte s ostatními lidmi. I oni vám mohou mnoho říci. I oni mohou být lepšími (a dokonce i horšími- nezbývá, než to zjistit), než se například na facebooku zdá.
Život je příliš dobrý na to, aby byl obsypán lží.
Nenabádám lidi k vyslovení nedůvěry vůči demokracii, která nám všem umožňuje svobodu slova, jelikož prozatím není lepšího systému samosprávy, pokud si chceme ponechat v jistých případech alespoň iluzi vlastní svobody.
Nabádám pouze k bojkotu sociálních sítí, které se stávají místem plným polopravd, mýtů, lží a iluzí. Neznáme se a přesto litujeme. Neznáte mne a přesto mne přijímáte.
Nechápete mne a tak mne zavrhujete.
Nechápu vytrácející se objektivitu a sebekritiku společnosti, a proto doufám, že dnešní stav není konečný a že jeho směr nebude pokračovat stejným směrem.
Nedělám si iluze o zániku sociálních sítí, jen bych byl opravdu rád, kdyby se zmenšila míra jejich moci.
Což nemůže udělat nikdo jiný, než my.
Pokud dál budeme věřit onomu jednomu médiu, jednomu informačnímu zdroji, pokud budeme informace dál tupě příjímat, jako holá fakta, nebudeme schopni postavit se na vlastní nohy, jít vlastním směrem.
Kolik lidí musí ještě na facebooku umřít, aby nám to došlo?