Kouzlo okamžiku

5. prosince 2010 v 11:00 | Neros |  Výmysly mé choré mysli
Díky, Nicku...
Fascinace sněžením, v jedné jeho podobě, nikoli sněhem jako takovým, nikoli sněhovou bouří, která vše zahaluje, popřípadě ničí.
Fascinace sněžením, kdy se jediná vločka propadá prostorem...
O pomíjivosti sněhu, stop i lidí...
Víte... nikdo vám nic nevrátí...
Cashback.

Stojíš před clonou pomale padajícího sněhu. Stojíš a civíš, jak se litry zmrzlé vody nezadržitelně řítí k zemi. Jedná se o majestátně pomalý pád a zdá se, že nemá konce.
Máš chuť se té clony dotknout, zanechat v ní otisk své ruky.
A sníh stále padá.
Uvědomíš si, že máš chuť vniknout do té bílé hmoty, která se snad vůbec nepohybuje, máš chuť do ní vkročit a nechat v ní prostor, kterým jsi prošel, obrovský válec, vedoucí do neznáma, štolu, na jejímž konci jsi ty a stále ještě nemáš dost. Máš neuvěřitelnou chuť vyjít do zimního večera, vlastně už noci, stmívá se brzy, a jít někam, neznámo kam. Být sám. Jen s miriádami molekul vody, která se rozhodla, že zmrzne do neopakovatelných tvarů.
Velké, bílé vločky stále padají.
Už máš nakročeno. Jednou nohou zanecháváš rádoby Armstrongovsky věčnou stopu v čerstvé, sněhové nadílce. Dále je už jen nekonečné množství bílého peří, které padá z roztrhnuté peřiny kdesi nahoře.
Sníh, čistý, jako duše nemluvněte, neúnavně, pomale, majestátně padá. Obrovské vločky kloužou studeným vzduchem a i když klesají, vypadá to, jakoby takřka zůstávaly zavěšeny v prostoru.
Jenže ta bílá zeď se opravdu pohybuje.
Vločky stále dopadají do jemného poprašku na zemi.
Padají ti k nohám- miliony rozpouštějících se poddaných...
...zarazíš se.
Uvědomíš si totiž, že pokud do té bílé stěny vstoupíš, pokud se rozhodneš probourat onu štolu zdánlivě nehybným materiálem, budeš zklamaný.
Budeš zklamaný, že za tebou se ten hypotetický válec uzavře ještě předtím, než se vytvoří.
Nezůstane po tobě jediná stopa, v té nádherně jemné hmotě.
Bude lepší jít domů, uvařit si čaj a snít...
A sníh stále padá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 5. prosince 2010 v 13:32 | Reagovat

Armstrongova věčná stopa ve sněhu... těch jsem dnes nechal pár na místě, kde doufám rychle opět zapadají, aby někdo neměl blbé otázky...

2 Nicholas Nicholas | 5. prosince 2010 v 13:38 | Reagovat

Tohle je stejně krásné a inspirativní, jako ten okamžik padajícího sněhu....
Já děkuji :-)

3 Gigilo Gigilo | Web | 5. prosince 2010 v 21:03 | Reagovat

*pohled z okna*
MŮJ BOŽE, ONO VÁŽNĚ SNĚŽÍ!?

4 neros-san neros-san | 7. prosince 2010 v 21:16 | Reagovat

Sikare... byly to nějaké vstupy do Sklepa, jež mají zůstat lidským očím skryty?
Anebo jsi hodil sníh z Brány pekelné (ta, co vede k tobě do práce)?

[2]: óó, to není vůbec zač:)

Copak, Gigilo? Ironie, nebo uzavřenost před okolním světem? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama