Mami, Tati, budu se vdávat. Váš Martin. -3.

1. listopadu 2009 v 1:54 | Neros |  Výmysly mé choré mysli
Jo! Je to tady! Dostávám se do formy!

*Hudba z Rockyho*

Mám to! Mám to! Svět se vrací do starých kolejí. Jsem happy že zas docela dost píšu. Yes! Třetí Martin... jsem ze sebe úplně odvařený. Snad se bude líbit....
Je tam návrat některých starých známých.
Je dobré mít ve třetím díle návraty zmizelých postav???
Asi ne, ale nemohl jsem odolat.
On je prostě skvělý. A EL přirostl hned k srdci (nebo k bránici?)


VAROVÁNÍ!
TOTO JE VAROVÁNÍ!
POD PEREXEM SE NACHÁZÍ TEXT
V TEXTU NEPRAVDĚPODOBNÉ UDÁLOSTI
A VELMI PRAVDĚPODOBNÉ CHARAKTERY.
PROTO VARUJI!
JEDEN Z CHARAKTERŮ JE BUKVICE.
A JE HEZČÍ NEŽ VŠICHNI HETEROUŠI DOHROMADY!!
A TEĎ JSEM URAZIL SÁM SEBE...
ACH JO :(
PŘÍŠTĚ SE PŘED TÍM SNAD STIHNU VAROVAT.





Prosím, odložte si.



Kláře se zastavil dech, když celá rodina vstoupila do letištní haly. Už jaksi podvědomě vložila ruku pod Matčina záda.
Jiřina Ondrášková ovšem neomdlela. Naopak pookřála.
Sevřela držátko svého cestovního kufru na kolečkách o něco pevněji a sebevědomým krokem vykročila k odbavení.
Teprve poté upadla na chladné dlaždice Ruzyňského letiště.
Otec jen nazlobeně zasupěl a rychlým krokem se svou krosnou (zbarvenou podle vzoru Bundeswehru, která se ale absolutně nehodila k šedému obleku) se vydal přispět na pomoc své manželce. Klára si jen povzdechla, vytáhla z uší sluchátka a klidným krokem zabijáka se vydala za svými rodiči.
Už dávno si zvykla na to, že se nestydí za všelijaké nedorozumění na veřejnosti.
Jako když se otec zajímal, jak se změnil zásah speciální zásahové jednotky, které také kdysi velel.
Převlékl se do muslimského hávu a s tikajícím batohem provokativně jezdil městskou hromadnou dopravou. To, že uvnitř batohu je jen starý budík, jaksi speciální zásahovou jednotku nezajímalo. Otce zase začalo zajímat kolik ostrých nábojů mají v zásobnících.
Když se s úsměvem loučili, Honza (poručík) mu vysvětlil, že kdyby v autobuse jelo o tři civilisty méně, z autobusu by zbyla hromada šrotu obsahující cosi ne nepodobného rajčatovému protlaku.
Otec se tenkrát nervózně zasmál.
Od té doby nenastoupil do autobusu. Už jen do hospody.
Teď již k bezvládně ležící matce doběhla dvojice se zelenými barety na hlavách a hvězdičkami na ramenou. Profesionálové naprosto neprofesionálně panikařili a snažili se z omdlelé dostat informace o tom, kam letí, nebo odkud se vrátila v několika jazycích. Otec je ovšem (dle zvyklostí ze služby) naprosto chladnokrevně odvolal, vysvětlil jim, že jsou malicherní a že mají před sebou roky služby, než mu budou moci pohlédnout do očí... Klára vojákům (stále stojícím v pozoru) vysvětlila, že matka má nízký tlak (ačkoli to nebyla pravda), špatný metabolismus a poruchy bdělého stavu (ani jedno z těchto odůvodnění samosebou nebylo ověřené). Pak dostali od bývalého generála pohov a rozešli se zpět na svá stanoviště. Marek Ondrášek pak z kapsy vytáhl placatku, kápl Jiřině kapku alkoholu do oka, pak do nosu a když začala kuckat, donutil ji napít se.
Jiřina ho jakoby v šoku udeřila do rozkroku. (Jeden Ir by ovšem klidně odpřísáhl, že ji viděl, jak se setinu sekundy usmívá.)
Když Marek Ondrášek jakoby v šoku klesal na kolena, Klára jen kývala hlavou a matce zvolna docházelo, co provedla (nebo se tak alespoň tvářila).
"Markuuu, no táák, promiň... víš že jsem nechtěla..." Chvíli ho utěšovala, zatímco se Otec snažil dostat ze sebe něco jiného než pískot. Matka si však uvědomila, že nemá rád, když jej někdo podceňuje. "Marku, buď přece chlap!" řekla mu rázně.
Klára, unavená brzkým vstáváním, se pousmála nad rodinou groteskou, než se podívala na zápěstí levé ruky, aby se pochválila za náramek, který si sama upletla.
"Prosíme: Marka Ondráška, Jiřinu Ondráškovou, Kláru Ondráškovou, nechť se dostaví na terminál osm, let 42 Londýn- Heathrow." Ozvalo se ze všudypřítomných lampionů nad nepřítomnými výrazy cestovatelů.
Klára tedy chytla rodiče za klopy a táhla je za sebou odbavovací halou. Vše bylo vyřízeno v cukuletu (Marek Ondrášek- postarší muž v drahém obleku s červeným baretem, ozdobeným výsostnými znaky armády ČR, na hlavě vykonal své (samozřejmě svou přirozenou důstojností)). Rodinka tedy (teď již s elegantním otcem v čele) spěchala letištěm po takových těch plochých eskalátorech.
Když předbíhali jednoho spěchajícího, sympatického, ani ne dvacetiletého muže, Klára jej tvrdě srazila k zemi. Začala se mu omlouvat. A pak... pak se podívala do jeho hlubokých očí... a řekla si, že tomu by to slušelo v nějakém slashi.
(Její přání bylo mimochodem vyslyšeno)
Začala mu setrvačně blekotat omluvy a on jí česky, s roztomilým anglickým přízvukem, řekl: "Vše je v pořádku..." a usmál se na ni tak, že nebýt Klára zkušenou slashařkou, okamžitě by dostala nosebleed. Takto jen zavrávorala, podala mu jeho poněkud těžkou tašku a spěchala dál.
Na odletovém terminálu nebyl žádný problém. Až na Otcovy boty vycpané noži - "Co kdyby tam Alláhovi bojovníci, byli?", obhajoval se. A pak pronášel neuvěřitelně rasistické a xenofobní řeči, jež se nesluší zveřejňovat (povětšinou názvy různých politických sdružení: Pikóti s ručníkama na palici by neměli mít statut občana, Pryč s vousatýma bombama, apod...). O co větší bylo jeho překvapení, když se podíval z okna na svou odletovou rampu. Letadlo ČSA bylo totiž v zastavárně (přeci jen je krize) a tak si pro malorozpočtový let letecká společnost vypůjčila letoun od Arabian Airlines. Marek Ondrášek nebyl jediný, kdo se tomu podivoval.
Pak doběhl ten muž, kterého Klára srazila na eskalátoru. Rychle hodil svou koženou tašku na pás do rentgenu. Nechal se tzv. "Ojet ve futrech" (všichni víme, že je tím myšlena kontrola přítomnosti kovů ve vašem oblečení apod.) a pak bedlivě pozoroval výrazy celníků.
"Pane, to si nemůžete vzít. Poprosíme vás, abyste si vzal co potřebujete a zbytek tu nechal." Řekl se špatně skrývaným odporem jeden ze dvou celníků.
"Víte... je mi to poněkud trapné." Odpověděl muž bez známky pocitu trapnosti.
"To chápeme, ale s tím vás nesmíme pustit do letadla... natožpak na anglické letiště. Tam by vás umlátili obuškama." Odpověděl druhý.
"A to ještě jen proto, že nemůžou mít pistole." Doplnil ho ten první.
"Já vím, ale... je to pro mne příliš cenné, než abych to nechal v zavazadlovém prostoru..."
Klára jen zírala na ladnou gestikulaci toho muže, na příjemný hlas a podivně přitažlivé rty... Až nezvykle moc se jí líbil.
"Pane, je nám, líto, ale budeme vám muset vytáhnout..." *MLASK* (zvuk chirurgických rukavic) "tohle a toto a toto a tuto věc pravděpodobně též." Celník, vytahující všelijaké erotické pomůcky (místy sadomasochystické, všechny se symbolem "G´s only"), se tvářil dosti znechuceně.
Kláře se rozzářily oči. "Tak přece je teplej..." Zašeptala. A spěšně popostrkována svým otcem zasněna naklopýtala do letadla.
Ze zasnění ji vytrhnul ten tolik známý zvuk. Zvuk, jež se všem zavrtá do paměti a zůstane tam. Nevytlačitelný, nezničitelný. Trvalý až do konce světa.

"ÝHAHAHÁÁÁÁÁ! Ondráškovi! To mám ale ýhahahá zase záchvat. Radost jsem chtěl ÝÝÝÝhahahahaháááá říct."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KaTTy* KaTTy* | Web | 1. listopadu 2009 v 2:10 | Reagovat

KRÁSNÝ BLOG!! ♥♥♥

2 Mařenka Mařenka | Web | 1. listopadu 2009 v 16:14 | Reagovat

ýhahahá!!! Jóoo:-D:-D seš magor, to budou asi moje jediný komentáře do budoucna:-D:-D ale seš úžasnej:-D

3 EL EL | 2. listopadu 2009 v 4:48 | Reagovat

K bránici! :-D:-D:-D srdce patří jedné paní :-P
Pořád jsem čekal, kdy to příjde a úplně nakonec jsem se dočkal :-D
Super! a pikóty jsi použil skvěle...jako bych slyšel tvoji babičku...

4 sigam sigam | Web | 2. listopadu 2009 v 17:34 | Reagovat

V těch futrech ho beztak někdo ojel doslova. Mě neobalamutíš :). Ýhahaháá.

5 Neros Neros | 3. listopadu 2009 v 17:33 | Reagovat

Mařenka: Óóó slečno, děkuji za poklonu...

EL, děkuji :DD Nemohl jsem tě zklamat, když ho máš přirostlýho k bránici.

sigam.... samozřejmě že všichni víme, jak to ve skutečnosti bylo :DD

6 EL EL | 3. listopadu 2009 v 18:50 | Reagovat

a nejenom já, hihihiiiiiii :-D

7 Moon Moon | 4. listopadu 2009 v 20:50 | Reagovat

Takže sme se přece dočkali a teda fakt to stálo za to :)) :))
:D :D :D "Tak přece je teplej..." No jo.. A když je hezčí než všichni heterouši dohromady, tak má nějakou reálnou předlohu?

8 Morgana Ehran Morgana Ehran | 7. listopadu 2009 v 11:48 | Reagovat

zrovna nedávno jsem si na tuhle povídku vzpomněla... přemýšlela jsem, proč mi spojení muži se žení přijde tak nepřirozené:))))
jinak super jako vždy:) některé věty by asi potřebovaly upravit a překopat, nicméně vtip je přednějšíXD a že ho není málo. YHAHA!!!

9 Beldaran Beldaran | 26. listopadu 2009 v 0:08 | Reagovat

Jsem ráda, že jsou věci, které mě v mém neutěšeném stavu dovedou potěšit. Toto byla jedna z nich:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama