Povídej mi něco hezkého

15. července 2009 v 20:27 | Neros |  Moje malá milá dílka
Nu nic.. je tu mrtvo...

Takže spíš pro osobní pocit tvůrčí činnosti přidávám povídku napsanou už během školního roku.
Bylo to pro Sluníčko... kontrolní slohová práce. Dostala za jedna, že to bylo hrozně krásný...
Měl jsem z toho dobrej pocit... že jsem jí zase pomohl. Je to hodná holka.
Jo a... Ačkoli má chlapec jisté mé rysy, nejsem to já. Kdybyste náhodou mysleli, že jo:D:D:D

Tak snad se zbloudilému pocestnému bude líbit.




Povídej mi něco hezkého

Seděli jsme tam, kde sedává rád.
Scenérii před námi ozařovalo skomírající slunce, my byli zpola ukryti ve stínu starých, šumících stromů a já pozorovala jeho slámově žluté vlasy pohupující se ve větru. Usmíval se. Vždycky se rád usmíval, ale jeho úsměv nepůsobil moc vesele.
Byl takový smutný. Osamělý.
Proč je smutný, když má mě? Vždyť už nemusí být sám.
Přivinula jsem se k němu. Stulila jsem se mu na hruď a on se přestal nadechovat. Vlastně úplně ztuhl. Uvědomila jsem si svou chybu a narovnala jsem se. Dál jsme sledovali západ slunce, jednu z nejromantičtějších scenérií, jaké nám město nabízí a přitom jsme od sebe seděli s dvaceticentimetrovým odstupem. Neštítí se mne. To vím, že ne, ale stále pořádně nechápu proč mne odmítá. Sám mi říká, že jsem krásná a důležitá. Tak proč je tak daleko, i když sedí vedle mne?
"Povídej mi něco hezkého." Poprosila jsem ho.
"Tak dobře..." Odpověděl mi tím svým krásným hlasem, který už když uslyším, mne dokáže rozveselit. "V jednom království se žilo hrozně hříšně. Lidé byli prostopášní, neslušní- zkrátka uvolněných mravů. A v tomto království byl chudák král strašný citlivka, který bál se vyslovit nesouhlas se svými nechutnými dvořany. Tak království chátralo, ale nikomu to nevadilo, protože nebyl nikdo, kdo by si dělal starosti. No a tak se jednou stalo, že do královského města přišel muž...

"Zdravím Tě, můj králi." Muž v kápi poklekl před stydlivým králem, který se choulostivě držel svého hermelínu.
"Dobrý den, cizinče. Čeho si žádáš?"
"Ničeho. Chci jen, aby jste ukázal svému lidu štěstí."
"Žádáš toho mnoho a málo víš."
"A není to náhodou naopak?"
"Drzoune! Stráže! Na pranýř s ním!" Rozkázal král.

"Dost." Řekla jsem mu. "Dnes žádné alegorie. Chtěla jsem něco hezkého- něco, co mne nerozesmutní. Vím, že v té pohádce, cos mi říkal se král nenapraví a beztak nakonec zemře. A poutník odejde hledat jiné království..."
"Ano, máš pravdu. Chtěla bys radši tu o Červené karkulce?"
"Ne, tam ji sní vlk. A já mám vlky ráda." Pohladila jsem ho po rameni.
"A mají vlci rádi tebe?"
"Počkáme a zeptáme se měsíce."
"Tak já ti zatím řeknu příběh..."

"Motýlku, proč mne vábíš za svými hebkými křídly? Ženeš mne do záhuby, nebo do nádherného sálu ze zrcadel? Motýlku, víš, co já nevím. Ty víš, kam mířím." Motýlek to ale nemohl tušit. Neměl dost rozvinutou nervovou soustavu na to, aby mohl myslet.
Dívka v jiné realitě se při té větě usmála.
A v tom najednou vstoupil holčičce do cesty muž. Byl vysoký a statný a v ruce měl sekyru.
"Ahoj, holčičko, copak tady pohledáváš?" Zeptal se muž dosti pedofilně.
"Jdu za babičkou. Měla narozeniny, jenže je moc churavá na to, aby mohla přijít za námi. Nesu jí dárky." Muž se pousmál, dal holčičce bonbónek a zase zmizel ve křoví. Holčička s radostí pohlédla na slunce. Hřálo a to měla ráda. Měla ráda svět. Byl krásný.

"Ale svět je krásný jen z té správné strany kaleidoskopu."
"Proč nepokračuješ, mně se to líbilo! Bavila jsem se!"
"Moc přemýšlím... Stejně víš, jak to dopadne. Dřevorubec je pedofil, jenže babičku, tajnou agentku FBI ve výslužbě vzbudí cvičený vlk a Dřevorubce zadrží dřív, než Karkulce stihne podat drogy. Takže všechno skončí šťastně, jako pravá pohádka."
"Proč je dřevorubec ten zlý?"
"Někdo to být musí. A vlk je zase bezvýznamný, až na malý kousek příběhu. Ten vlk je jako já."
"Nebuď takový! Víš, že tě mám ráda. Nechci, aby sis to myslel, protože vždy se najde někdo, pro koho budeš důležitý."
"Jenže já nesmím být důležitý. Jsem jen stín ukrytý ve stínu. Neviditelný ve své velikosti."
"Tak už konečně povídej něco hezkého."
"Co příběh o holce, co sedí na louce při západu slunce a povídá si se svým přítelem, kterého miluje, ale který neexistuje? Co když ti budu vyprávět příběh o holce, která je tak osamocená, až má nejlepšího kamaráda, ale ten kamarád si nemůže dovolit opětovat její lásku, protože on si na rozdíl od ní uvědomuje, že není?" Zamyslela jsem se.
"To je hloupost. A navíc moc složitá."
Konečně se na mne za celou dobu, co tu sedíme usmívá upřímně, opravdově. Nastává soumrak a já mu vkládám kopretinu do vlasů. Lehá si na záda tak, aby měl hlavu v mém klíně a díváme se sobě navzájem do očí. První prolomí mlčení on.
"Lásko, neumím vyprávět, tak tě chci o něco poprosit."
"Ano?"
"Povídej mi něco hezkého..."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morgana Ehran Morgana Ehran | 16. července 2009 v 19:11 | Reagovat

Pane hrabě, vy umíte krásně vyprávět, jen co je pravda:)

2 Neros Neros | 16. července 2009 v 19:59 | Reagovat

Vy jste zase milá, zbloudilá pocestná:)

3 Morgana Ehran Morgana Ehran | 17. července 2009 v 1:48 | Reagovat

:)

4 Beldaran Beldaran | Web | 18. července 2009 v 18:50 | Reagovat

Takové zvláštní. Připomíná mi to takové ty napůl pohádkové příběhy, co jsem čítala jako malá, jenom si nemůžu vzpomenout kde.

5 Ajja Pensivell Ajja Pensivell | 22. července 2009 v 7:44 | Reagovat

Co kdyz uz jsi prilis ovlivneny svym zpusobem zivota na to, abys najednou zacal verit v to, ze existujes, ze nejsi pouze vymysl sveho mozku, ze nejsi jen hratka mozne neexistujici alternativni reality..?
Jenze co kdyz zijes a nezijes zaroven? Nezijes, prezivas?
Jsi motyl se svazanymi kridly a provazy jsou pro tve okoli neviditelne? Jsi zahada. On te touzi rozlustit, ty touzis po tom byt volna, nechat si ten provaz rozvazat, on jako by ho videl, ale uzel je prilis slozite zamotany? Co kdyz zapomenes na to, ze existuje neco jako nuzky, leknes se a znovu zalezes do ulity - jako housenka - a skryjes pred nim krsva nadherna idla? Je lepsi ho prosit na kolenou, aby pochopil, byt silna a uletet pryc, zustat v ulite, nebo se nechat rozslapnout netusicim vlkem samotarem?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama