Život?

2. prosince 2008 v 8:17 | Neros |  Apendix Poetris
Dovolil jsem si uvést zde své skromné dílko. Čekal jsem na dostaveníčko s inspirací. A ona přišla v této podobě...



I tlukot lidského srdce
zapíšeme do grafu.
Co brání lidskou duši
převtělit do davu?

Poslední co slyšíme
na bílém, operačním sále,
v okamžik kdy odcházíme:
"Musí krvácet stále??
Sestro, podejte mi svorku!"
Řekne doktor a pak jen: "píp"
Život jak tečku za závorku,
neukončí nic už líp.

Všichni hledáme cestu,
však v odchodu ji nenajdeme.
Vezmeme si neprůstřelnou vestu
- když postřelí nás, odejdeme.

Život je pevný, jako žebřík vratký.
A ten ladný pohyb čepelí,
už nejde vzít zpátky.
Navíc se smrtí hrátky
jsou po skončení hry
spíše hořkokyselý,
než sladký.

Život je jako ruleta-
nevíme kdy padne černá, nebo rudá.
Život nepatří do světa
kde bohatá je vždycky výš než chudá.
Všichni doufáme, snad každým dnem,
že se z toho probudíme.
Že všechno je jen hloupým snem.
Že lžeme si, to víme.

Pokud náš život za nic nestojí...
Přesto i to nic je mnohdy víc.
Pokud už vás se světem nic nepojí...
nestavte smrti rub, ale líc.

Vím že cesta není mnoho,
když krví a válkou procházíme,
že zemřeme- to víme,
postavme se světu vstříc!
Když svůj krám už zavíráme,
když už smysl nevídáme,
když víme už, že umíráme
Nastavme té facce líc!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaname Kaname | Web | 2. prosince 2008 v 8:39 | Reagovat

Njn, každý TAM jednou musíme, ale jít tam zbytečně předčasně asi taky nemá smysl...

2 Neros Neros | 2. prosince 2008 v 13:03 | Reagovat

Nejde o to, že tam musíme. Jde o to, abychom tam nechtěli. Tahle myšlenka asi není vystižena dost přesně.

3 Blanch Blanch | 2. prosince 2008 v 23:58 | Reagovat

Život je pevný, jako žebřík vratký.

A ten ladný pohyb čepelí,

už nejde vzít zpátky.

Navíc se smrtí hrátky

jsou po skončení hry

spíše hořkokyselý,

než sladký.

Tahle sloka je úplně dokonalá..strašně se mi líbí.

Chmury jsou svině, ale jsou nejlepší inspirací a múzou v tvorbě...

Působivá báseň.

4 Neros Neros | 3. prosince 2008 v 13:40 | Reagovat

S těma chmurama máš pravdu. Nic není tak inspirativní jako smutek a zášť. A jsem rád že se ti to líbí. Že se Vám o líbí. Všem.

5 Beldaran Beldaran | Web | 9. prosince 2008 v 23:08 | Reagovat

Tak ta je povedená. Hlavně ta část s operačním sálem.

6 Neros Neros | E-mail | 11. prosince 2008 v 13:42 | Reagovat

Děkuju...

7 Arven Arven | 30. prosince 2008 v 12:09 | Reagovat

Jde o to abychom tam nechtěli? Je zvláštní, že nad tím vůbec uvažuješ. Sebevrahové tisíckrát zváží jestli žít a nebo zemřít. A pak vykročí vpřed... Víš co je k tomu dohnalo? Jejich touha být konečně štastní. Problém je v tom, že my vlastně nevíme co bude potom. Nevíme co bude a nebude. Možná nová cesta, ale pořád nikde ani náznak toho, že bysme měli být na tom líp než teď. Takový ti moudří lidé co neustále opakují "žíj, život je příliš krátkej na to, aby ses trápil" se dopouští malé ovšem zásadní chyby. Je to podceňování něčeho, co stejně přijde. Proto souhlasím, nechtějte to, ale přesto se s tím smiřte. Musí to být dlouhý proces splynutí vás a tohohle přesvědčení, přirozená věc. Někoho smutek trápí a přitom si nadává, za to, že je tak slabý. Slabost je pouhá přechodná záležitost, proto se nikdy nemůže rovnovnat se smutkem, který trvá podstatně dýl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama