Vánoční (z lehce postkatastrofické budoucnosti)

24. prosince 2008 v 13:42 | Neros |  Moje malá milá dílka


Doufám, že jste nečekali :)))) Není to kvalitní, jak jsem doufal, taky od původní verze (kterou jsem měl v hlavě) prošla několika změnami. Ale svět ve kterém se to odehrává se mi líbí natoli, že se k němu ještě párkrát vrátím... Tak veselé vánoce a šťastný nový rok...










Vánoční

"Čerstvé klony pravých kaprů obecných"
"Kupte si stromek vyrobený podle genetické informace Borovice stepní!"
Muž se procházel vánočními stánky. No... z vánoc se stal jen takový pojem, událost, co značí, že se kdysi slavila podobná událost. Vánoce nemusel. Ale když už se slavilo narození Ležíže Vista...
"Jednoho sladkovodního žraloka bílého..."
"Tady to máte, pane... tři stovky"
"To je moc... Za takovou zdechlinu...." Muž ukázal na tří tunovou parybu.
"Stejně to nebudete jíst, když v tom nejsou křemíkový destičky, kyborgu."
"Kdyby byly, cena by byla adekvátní."
Prodavač vytáhl slovník cizích slov.
"Adenosintrifosfát... adaxiální... adefagie.... adekvátní..." Prodavač se na chvíli zastavil, soukolí v jeho biotronickém mozku začaly zběsile cvakat a errorové okýnko se užuž chystalo vyskočit. Prodavač byl starším typem kyborga, krátkodobá paměť už nebyla tak dobrá. Pak do sebe jedničky a nuly zapadly a prodavač naštvaně vykřikl:
"Takže vám cena mého zboží nepřijde úměrná jeho kvalitě?"
"Myslím, že za klona dávno vyhynulé paryby nemusím utrácet tolik peněz, jako za kvalitní izoburger menu"
"Ale tady jde o tradice!"
"Jistě, jistě tradice. Hlavním mým problémem je, že to, oč mě žádáte, u sebe nemám."
Prodavač si nad tím vyděračstvím smutně povzdechl.
Kyborg zaostřil své elektronické oko na prodavače a změřil mu puls, IQ, rychlost, všímavost a jiné faktory určující úspěšnost lži. Prodavač si všiml, že za celou dobu rozohovoru s kyborgem ten pačlověk (jak kyborgům, i sobě říkal) nevypustil od úst jediný obláček vodní páry. V minus třiceti stupňových mrazech...
"Vy ani nedýcháte!"
"To si pište že ne."
"Z jaké části jste tedy člověk?"
"Z téhle." Poklepal si kyborg významně na hlavu.
"Takže stárnete, umíráte, myslíte..."
"Dám za ni stopade, víc u sebe nemám." Udivený prodavač genetických ryb prohlásil udiveně:
"Beru."
Na Kyborgově očním pozadí naběhl zelený nápis. LEŽ ÚSPĚŠNÁ. Kyborg se spokojeně usmál a vyrazil zpět ke svému domovu. Nikomu nepřišlo divné, že se táhl s třítunovým žralokem do autobusu. Jenom musel zaplatit doplatek a dávat pozor, aby někoho nebacil ocasní ploutví. Když koukal z okna ven na ulici, lidé měli i různé podivnější štědrovečerní pokrmy. Například nakládaná žebírka. Žebírka recyklovaného (geneticky znovustvořeného) Plejtváka obrovského, nakládaná do obrovského tahače. Kyborg se nad tím nepodivoval. Od té doby, co byla nalezena Bible se všechno změnilo.
Všichni začali volat po tradicích v Bibli popisovaných. Začali uznávat Ležíše Vista, který ležel na kříži. Začali uznávat lidství, i když lidí bylo čím dál tím míň. Homo sapiens sapiens? S tím jděte do háje, dnes po ulicích v kyselých deštích zvládnou chodit jenom kyborgové. Lidé žijí v obrovských sídlech, dokonale čistých, dýchali kyslík, jedli organickou hmotu a hlavně měli moc. Bylo jich málo, ale byli velice mocní. James měl štěstí, že k nim patřil. Vzdal se lidství, aby mohl žít normálním životem, ale neměl upgradeovaný mozek. Tím se lišil od většiny ostatních kyborgů. A tudíž měl i právo nosit Průkaz lidství. Proto se ten prodavač geneticky znovustvořených (recyklovaných) ryb tak podivoval. Oficiálně byl člověkem, a proto měl výsadní postavení.
Stejně ale musel chodit nakupovat.
"Zastávka....chrrr...chrrrr...Náměstí Aristokracie...zrrrrr....z125/42....bzzzchrrrr.... další zastávka...zrrr...Ulice neštěstí....chrrrrrr....z268/84" Ozval se automat a James chytil žraloka za ocasní ploutev, prohodil ho otevřenými dveřmi, poté vystoupil za ním a natáhl vzduch do svého nosu...
Na očním pozadí naběhlo složení vzduchu. Množství argonu, neonu a jiných vzácných plynů klesalo, zatímco kyslík se blížil k pěti procentům.
Náměstí Aristokracie, bydliště smetánky, domov. Pro Jamese tři synonyma. Pro někoho domov znamenala i skládka, zřícenina, stoka, ale James? Ten mohl mít co chtěl. Na rozdíl od většiny Kyborgů. Překvapivě si vůbec nestěžoval.
Opřel se do obrovských, pancéřovaných a dokonale hermetických dveří. Vstoupil do domu. Váhu jeho nelidsky těžkého těla dokonale bílé mramorové kachličky neunesly. Kyselina z kaluží do kterých šlapal venku začala uvolňovat z kachliček do zdejšího vzduchu síran vápenatý. Větráky ze rozhučely, ale James tomu nedával nejmenší pozornost.
Zajímal ho ten zbrusu nový obraz z osmáctého století. Ale když se k němu postavil, jeden ze sluhů procházel se Sérem za Jamesem a zakopl. Sérum dopadlo na mrtvou hlavu žraloka a ta přestala být tak mrtvá, jak měla.
"Ahoj, jsem Mike a jsem půl tisíce let mrtvej."
"Ahoj, já jsem James. Byl bych mrtvý už dvěstěkrát, kdybych nebyl kyborg."
"Tebe nepřekvapuje, že žralok mluví?"
"Když může mluvit třicet let mrtvý muž bez hlavy, bez plic a hlasivek, tak proč by nemohl mluvit vyhynulý žralok?"
"To je pravda. Ten sluha vypadá, že dostal infarkt."
James se na Mika podíval s úsměvem postkarcionálního dereakcionátora subdikačních atropofů při pohledu na deabdikační unatropofy a Mike sklapl čelist i s tisíci zubů ostrých jako břitvy.
"Infarkt?? Nebuď směšný, na infarkty se už třistalet nehraje. Od vynálezu kardiostimulačních bodů... Teď mu maximálně tak selhaly posilovače v nohách."
"Mohli by jste přestat tlachat a zvednou mě na kola!?" Mike pohodil svou obrovskou hlavou a James se jen uchichtl.
"Ale jistě stewarde." Zatímco James se zohýbal pro ležícího staříka, Mike se usmál, dosti ozubeným způsobem.
"Až s ním skončíš, pomohl bys mi na ploutev?"
"Jak víte, že se jmenuji Steward?"
"Jednak jsem kyborg s dokonalými smysly a jednak máte jmenovku."
"A co moje ploutev?"
"Dokážeš chodit??"
"Ne."
"Já taky ne. Mám kolečka."
"Vás se neptám, a ty to neřeš. Stejně tě naberu na rameno."
"Já to hodlám řešit, protože mi váš mazlíček zničil nápravu..."
"Není to můj.... I když proč ne. Jdeme Miku."
"A co já?"
"Říkám že jdeme."
"Ale to jsem říkal já."
"Jo, to říkal on."
"Holt nemám až tak dokonalé smysly..." prohlásil nekompromisně James, vytáhl svazek peněz a hodil je Stewardovi.
"Kupte si nová kola. A zapomeňte na mě." Steward spokojeně přikývl.
"A co uděláš se mnou?" Mike měl trošku skrze tři stovky zubů trošku problémy se sykavkama, ale přesto mu to docela šlo.
"Měl jsi jít do kuchyně. Teď jsi živý a nepoužitelný takže..."
"Copak nedokážete zabít ani blbého kapra??" Zeptal se smíchem Mike. Jeho úsměv byl vskutku působivý.
"Ty nejsi kapr." připomněl mu James. "Navíc, a to je důležité, sonickou palicí bych tě sejmul bez jediné kapky krve, jen by tě to zabilo." Kovový úsměv kyborgův nebyl tak pěkný jako Mikův, ale co...
"Tak proč to neuděláš, když je to tak humání?" zeptal se Mike. Kyborg ho chytl pod prsními ploutvemi a nastavil si tři řady žiletkových nožů roztáhnuté v krutém úsměvu přímo před nos.
"Všechno co umí mluvit se nesmí zabíjet a má všechny práva jako lidé. Navíc máš pěkné oči."
Mike se na něj trochu nevěřícně podíval. Jednak se mu nelíbilo že jeho tři tuny drží jen tak, jakoby nic a jednak jeho samotného zajímalo, jak vypadají jeho oči. Pětset let to nepotřeboval protože byl mrtvý a teď měl najednou hezké oči.
"Jak to myslíš?"
"Vůbec nijak... Jdeme." James se zarazil. "Tedy já jdu."
"Já se nesu hned za tebou. Máš mě na zádech."
"Ještě že ne v zádech, to by mohly nějaké obvody zkratovat."
"Víš, ještě si pamatuji, jak mě tenkrát vylovili. Nevypadali tak jako ty..."Vyšli ven z domu.
"Jak to myslíš?"
"Nebyli oplechovaní a když mě tahali z vody, potřebovali kladkostroj..."
"Já nejsem oplechovaný všude. Jenom kde jsou křehké přístroje... Z kterého století vlastně jsi??"
"Nejsem strom, abys mě mohl rozříznout a spočítat letokruhy!" Významně se odmlčel.
James taky.
"Zhruba polovina jedenadvacátého."
"Takže zhruba pětsetlet. To není málo."
"Je. Čtyřistadevadesátdevět let z toho jsem byl mrtvý..."
"Detail. Teď hraj chvíli mrtvýho..."
"To jako nemám dýchat?" Zeptal se žralok. Ale už mlčel.
James nastoupil do dalšího autobusu, tentokrát prázdného. Oba dva, pačlověk i paryba mlčeli. Žralok ležel (nic jiného mu vzhledem k jeho anatomii nezbývalo), muž seděl a oba byli spokojení.
"zrrrr....chrrrrr.... zast...." Řidič vytáhl pulspistol a zastřelil reproduktor. Dvoum pasažérům zařval z plných (prokouřených) elektroplic:
"Další je konečná... za tohle bych si měl hodit mašli. Ale vzhledem k tomu že nedýchám, jdu si zkratovat obvody." James pokrčil rameny a když autobus zastavil, suveréně vystoupil.
"To ho jako necháš?" zařval kdosi z útrob autobusu.
"Jo." Prohlásil suveréně kyborg. Suverenita sama.
"A mě taky???"
"Ajo, sorry."Suverenita vyprchala jako éter z kádinky a James se vrátil pro žraloka.
"Možná bych tě měl zaragistrovat. Jako uprchlíka."
"No jooo... uprchl jsem smrti z lopaty."
"Ne hrobníkovi?"
"Už jsi někdy zakopával třítunovou parybu?"
"Ne, jen třítunový tahač."
"To pak ano." Zvuk jeho kroků nerušilo ani dýchání. Ani jeden z nich totiž nedýchal. Zastavili se až u řeky a stejně ještě hodinu mlčeli. No... řeky.... řeka to byla jen proto, že se po ní nedalo tak snadno chodit. A kdyby to Ležíš Vistus přeci jenom zkoušel, rozpustil by si nohy. Mlčení prolomil až žralok.
"Necháš ho zemřít?"
"Ano. Dostal život a zahodil ho. Nemá cenu ho zachraňovat."
"Mě jsi zachránil."
"Neúmyslně. Měl jsem tě sníst."
"Sníst???"
"Tak velí tradice. Večeře k poctě narození Pána, Ležíše Vista...." Žralok se zas tak zvláštně rozchechtal.
"To myslíš vážně? Ležíš Vistus? To je prostě moc...."
"Nesměj se... Od té doby, co byla nalezena Bible, všechno je lepší. Vojenští kyborgové, jako i já, dostali svobodu- neválčí se, lidé vládnou jak mají, nikdo nemá důvody být naštvaný. Říkáme tomu Vánoce..."
"Kolikátého je?"
"24. prosince 2542...proč?"
"V ten samý den se slavily i naše Vánoce..."
"Naše Vánoce se slaví celý rok. Je to pohodlnější."
"Pouštíte svíčky v ořechových skořápkách?"
"Nemáme ořechy."
"Házíte botou?"
"Boty máme kované, jinak by nevydržely v kyselém podnebí venku. A vzhledem k naší síle... zničili by jsme jakýkoli dům."
"Takže máte pouze štědrovečerní večeři?"
"Ono je i něco jiného?"
"Nemáš kousek té Bible?"
"Mám ho povinně v paměťovém slotu."
Kyborg ji pustil a chvíli poslouchali. Mike se divil co všechno poznával... nevěděl odkud zná minulost lidstva, věděl ale, že ji zná. A to co slyšel, ho šokovalo. Jakási stařenka povídala, jak strávila vánoce u příbuzných končilo to tím, že večeřeli rybu... Povídala jak to bylo krásné, že všichni byli moc hodní a u pasáže se jménem spasitele se v pozadí ozval jakýsi šum....
Šum se ozval i v Mikově hlavě... přecházel do celého těla a dostal křeč do žaber.
"Umírám Jamesi, rád jsem tě poznal. Šťastné a veselé."
"Sbohem. Bez tebe moc veselé nebudou, příteli."
"Jsou... eeeh... jsou moje oči pořád krásné?"
"Navždy Miku, navždy."


Jediné pojítko s minulostí, s xenofobní minulostí odmítající veškeré cizí, s lidskou společností plné strachu ze sebe samotné, pojítko s omezeností lidského myšlení, žralok Mike, obživlý nedopatřením, zemřel. Nezemřel v dokonalém světě. Tenhle svět byl plný chemikálií, lidství nebylo lidstvím, i když smrt téměř vymizela, stejně jako války. Jaký smysl má válka, když voják s ustřelenou nohou si akorát přišroubuje novou? Jaký smysl má smrt, pokud život trval třistalet a je nudný? Jaký smysl má evoluce, když nejmocnější živočišný druh se rozhodl hodit bobek na přírodu a vylepšovat se sám, vlastní silou? Za cenu ztráty vlastní identity a asi i zdravého rozumu. Za cenu ztráty tradic, náhodně znovuobjevených v prastaré nahrávce. Tradice.... smysl.... lidství..... to vše jsou jakési atributy Vánoc. Vánoc, bez kterých by náš svět byl o něco horší. Díky vánocům se snad každý rok rozhoří minimálně světlo v dětských očích, když ne láska v lidských srdcích. A to za to stojí. Závěrem jen koledu od Jamese:
Vánoce přicházejí,
jsou šťastné a veselé.
I když lidé odcházejí,
nemějme je kyselé.
Jablka krájet nemusíte,
stejně jako házet botou.
Že jste rádi, to už víte,
potěšte nás notou.

Chce to radost,
taky úsměv.
Ač peněz není nikdy dost.
Vlastně i ten úspěch,
není třeba k životu.
Vždyť nic už není volba jistá.
Hlavně odmítněte samotu
ve jménu Páně, Ležíše Vista.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moon Moon | 24. prosince 2008 v 16:47 | Reagovat

Hoďme bobek na přírodu.. :-D

Teda občas bych sice pogtřebovala taky slovník cizích slov, ale jinak to bylo zupa!

Takový Vánoční. :-)

Tady už taky nastává Vánoční pohoda, vaří se, peče se (to co asi vážně James jen tak dělat nebude) ale já se celkem nudim protože mě nechtěj k ničemu pustit a strašně netrpělivě očekávám příchod Ležíše Vista :-))

Šťastný a veselý!!! ;-) ;-)

2 Neros Neros | E-mail | 24. prosince 2008 v 18:17 | Reagovat

Ležíš Vistus od nás už odešel :) Vyšel jsem z toho s pár novýma knížkama (sci-fi, Obchodník se smrtí od Laurieho, a hlavně učebnice Japonštiny!) Teď jsem musel přeskládat celou knihovnu, ale naštěstí to není jako třítunová paryba. A Moon? Mohla bys mi poslat odkaz na tebe? Jako dárek k vánocům... To mi Ležíšek zapomněl donést :)))))

3 Moon Moon | 26. prosince 2008 v 10:43 | Reagovat

Obchodníka se smrtí bych taky chtěla... prej je to úžasná knížka! :-)

Mě přinesl z těch nejlepších dárků novej mobil a uplně úžasnou dračí košili. :-)) :-))

Poslala bych ti odkaz, ale nemám stránky. Píšu si jen tak, když je nálada a chuť a když si to chce někdo přečíst, řekne si :-)

Jenže teď truchlím pro všechny spisy.... zkolaboval nám počítač a neni jistý, jestli nám zachrání data. :( :( :( :( :(

Tak se nezlob že ode mě nedostaneš dárek k Vánocům...

4 Neros Neros | E-mail | 26. prosince 2008 v 22:13 | Reagovat

Není to marné.... líbí se mi úvodní úvaha nad tím, jak se láme ruka. xDDD Díky psaní to čtení trošku flákám a navíc se pokoutně učím japonskou kaligrafii a slovíčka....

Doufám, že se vzpamatuje. Protože kdyby MĚ klekl počítač, kleknul bych já. A nechal si stnout hlavu. Tolik dokumentů a všeho... to bych fakt umřel. Doufám že zachrání, protože tvá tvorba mne velice, ale velice zajímá.

Nepotřebuji to jako dárek k parodii na svátky klidu a pohody, jen mne prostě zajímá jak a co píšeš. Vsadím se, že je to něco velice kvalitního :))

5 Moon Moon | 29. prosince 2008 v 7:54 | Reagovat

:)) no tak budu doufat, že nezklamu, když mi tak lichotíš.

Ale s Pc zatim nic novýho :/ :(

JE Japonština hodně složitej jazyk?

6 Lit Lit | Web | 30. ledna 2009 v 16:38 | Reagovat

Tak tohle se mi opravdu líbilo. Napsáno s vtipem, lehkou ironií a jistou dávkou lhostejnosti. Jen bych tu povídku zkrátila..stačí pár odstavců, aby udeřila čtenáře, ten zbytek už bylo jen zbytečné rozmazávání nějakého děje, který tam podle mě vůbec není podstatný. Z tohohle by nikdy žádný román nemohl být, protože by to člověka přestalo po několika stranách bavit. Ale taková několikařádková blbůstka bez řádné zápletky a konce - to by bylo mnohem lepší.

Ale to je jen má úchylka na absurdní nesmyslné povídky. I tak se mi to hodně líbilo.

7 Ivet Ivet | Web | 15. února 2011 v 12:11 | Reagovat

Chvílemi mi to přišlo jako hrozná parodie, ale ten závěr je skvělý, protože zase mám o čem přemýšlet. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama