Snít?

19. prosince 2008 v 11:32 | Neros |  Snový svět mých snů

Véset

Mladý muž v bílém obleku nastoupil do vlaku. V ruce držel časopis a když si šel sednout do luxusního kupé, začetl se do něj. I přesto na ni nemohl přestat myslet. Neznal její jméno, pouze iniciály, ale i přes těch pár slov, co spolu prohodili ji miloval. Každý její pohyb. Každý, byť jen letmý úsměv. Její parfém. všechno. Naprosto všechno co mohl, včetně její duše, z celého srdce miloval.
"Je tu volno?" Zeptala se ho. Horké egyptské slunce ozařovalo její postavu a lehce prosvítalo skrze medově zbarvené vlasy. Na jejích roztomilých tvářích se objevily červené mráčky studu a v očích takové to známé blištění. A vzhledem k její postavě byl ten lodní kufr co musela táhnout neadekvátní.
"Ale jistě. Pro vás vždy, madam. Ukažte, pomůžu vám s tím." S lehkým úsměvem zvedl těžký kufr a vyhodil ho do výšky vztyčených paží na držák. Věřil, že bez jeho pomoci by to mladá slečna nezvládla. Když se posadil, byl překvapen, že si sedla vedle něj. Její jemný parfém teď mohl cítit, jako by ji líbal. Byl jí tak blízko. A zároveň tak daleko.
"Pane, odkud já Vás znám?"
"Spíš mi povězte, odkud znám já vás."
"Vy první." opět se tak mile začervenala, až se mu zrychlil tep na dvojnásobek.
"Jmenuji se Neros. Neros de Noir. Už vím, odkud vás znám." Slečna se něčeho zalekla.
"Já s vámi přeci bydlel v tom samém hotelu. Vy ráda čtete romány Agathy Christie. Máte v oblibě Chardonay a obědváte lehká jídla, nic smaženého. Vstáváte okolo desáté a raději plavete, než se opalujete a..." Podíval se na ni. teď jí v podstatě říkal, že se celá jeho dovolená točila okolo ní. Teď jí říkal, že ji nehodlá opustit, že ji miluje.
"Ano. Skutečně vy jste ten úžasný mladý muž, kterého chci. Kterého miluji. Jste spisovatel, nijak známý, ale dobrý. Tedy, podle mého názoru, že ano." lehce se usmála svým podmanivým úsměvem.
"Nemáte rád samotu, ale nepřímo ji vyhledáváte. Zbožňujete procházky večer po pláži a vyhýbáte se slunci, jen co to jde. Raději máte lehká jídla a dobrá vína. Často si dáváte ryby. Také bez problémů pijete různé drinky, i když pak máte v očích smutek, že je musíte pít sám. Ve vašich velkých modrých očích se odráží, ta vámi odmítaná samota... ve vašich očích, které mne spalují a objímají, jako náruč nejlepšího milence."
"Ráda se usmíváte. Tak nějak smutně, ale vaše rty vykouzlí něco tak dokonalého a fascinujícího, že se to nedá popsat. vaše rudé rty, které kdyby mne mohly políbit, byl bych nejšťastnějším mužem na celém světě." Horké egyptské slunce by mladému muži svítilo do očí kdyby... kdyby mu před nimi nestála ta dokonalá dívka, kterou miloval víc, než svůj život. A její velká kukadla se na něho dívala a pomalu se přibližovala i s jejími dokonalými rty barvy krve... On se přibližoval k ní a tak se někde mez Vesetem a Káhirou poprvé políbili.

Káhira

Při výstupu z vlaku se drželi za ruce. Celou cestu se líbali a povídali si. O nejtajnějších přáních, o strachu z Války, o všem co mohlo přijít, nebo přišlo. Znali se, jako by spolu strávili desítky let svého života a oba doufali, že tomu tak bude. Ale oba dva se domů vraceli do jiných koutů evropy a tak se museli rozloučit. Ona nastoupila do spoje, terý by ji dovezl k severnímu terminálu a on musel k východnímu.
Jedno letiště roztroušené po Káhiře, aby ho jeden teroristický útok, nemohl příliš ohrozit. A každý z nich mířil k jinému terminálu.
Líbal ji a nechtěl ji pustit. objímal ji náruživě, protože se bál, že tenhle polibek je poslední. Srdce hořelo, stejně jako oči plné slz.
Ona už plakala. Drobnýma rukama v bílých rukavičkách nemotorně držela svůj obrovský kufr, jehož obsah navždy zůstal záhadou. V jejím obličeji, ale bylo vidět, že ačkoli chce z celého srdce, nemůže letět s ním. Že se musí co nejdříve vrátit do Londýna.
Když vstoupila do toho vlaku, začal plakat taky. Ty slzy tekly proudem a nešly zastavit. Také se musel vrátit co nejdřív vrátit domů, ačkoli by si strašně přál zůstat s ní.
"Miluji vás."
"Já vás také, Nerosi." Překvapilo ho, že se nad jeho jménem nepodivovala. I když jen na okamžik, protože ten splaující pocit bezmoci a že ji navždy ztratí byl příšerný.
"Dejte mi svou adresu, ať se ještě někdy uvidíme!" Pozdě. Dveře se zavřely a navždy to dva milence od sebe odtrhlo. Pouhé dva milimetry skla rozdělily mladou lásku.
"Ne!! Adresu, dejte mi vaši adresu!! prosííím, nee!!" Muž začal zoufale bušit do skla, ale slečna jenom smutně přihlížela. Svou drobnou ručku v těch bílých rukavičkách přiložila na sklo a on udělal stejné gesto.
"Tohle mi nedělejte!! Neee! Tohle ne..." Ona jenom plakala. Tiše, o to usedavěji. Lodní kufr se pomalu převážil a vysypal se. Ani jeden z nich si toho ale nevšímal. Na to je moc bolelo odloučení, které mělo každou chvíli přijít se zahvízdáním píšťalky.
"Vraťte se, prosím... Já vás prosím!" A píšťalka zahvízdala.
Ona sklopila hlavu a medově zbarvené vlasy jí překryly plačící obličej. Jak se vlak pomale rozjížděl, plakala stále usedavěji.
A mladý muž utíkal vedle něho. Hodlal tak utíkat až na letiště. Nehodlal ji opustit.
Ona s pláčem namalovala na sklo obrys srdce. "Miluji vás." Říkala bez slov.
"Ale já vás taky! Tak proč mě ksakru opuštíte... proč?" V ten okamžik muže něco zlomilo a on přestal utíkat. Zklonil se v pase, podíval se na své ruce a zeptal se...
"Copak pro vás nejsem dost dobrý? Copak vlkodlak nikdy nemůže milovat?" A s pláčem odcházel z nádraží. Když vyšel ven začal plakat ještě víc. Ztratil jediného člověka kterého miloval. kapky slz, z očí zhrzených láskou pomale začaly dopadat do prachu Káhiry. A už ji nikdy neviděl.





Toto je povídka na základě mého snu. Ten sen měl obrovskou... sílu bych řekl. Pro další a podobné případy zakládám novou rubriku. Protože podobné případy určitě přijdou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bianuška Bianuška | Web | 19. prosince 2008 v 11:44 | Reagovat

PeQnÝ bLoG...xIxI

2 Neros Neros | E-mail | 19. prosince 2008 v 12:53 | Reagovat

*šok*

3 Kaname Kaname | Web | 20. prosince 2008 v 9:08 | Reagovat

Neros - zvykej si, takoví u mě oxidujou každou chvíli, nedá se s nima dělat nic, než je mazat (je to prakticky skrytá reklama na jejich blog)... Ale jsou i drzejší, ti tu reklamu napíšou přímo...

Zajímavé vyprávění, popravdě, moje sny jsou sadistické, morbidní a jsou to spíše útržky, než něco, co bych mohla sepsat jako příběh. Je to zajímavé...

4 Moon Moon | 20. prosince 2008 v 21:45 | Reagovat

páni....... uplně mi vzal dech.... to byl krásně zpracovanej sen ;-)

myslíš, že se ti do snů třeba odhaluje budoucnost?

5 Neros Neros | E-mail | 22. prosince 2008 v 11:07 | Reagovat

Ono to vypadalo spíš z minulosti... Možná to bude tím situováním do egypta, kde se prostředí zas tolik nemění...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama