Vlkodlaci přece nepláčou!

30. listopadu 2008 v 21:34 | Neros |  Bláboly jediného syna Mého otce
Musím si to pořád opakovat, ale přestávám tomu věřit. Že ne?? Hahá! To by jste se divili jak moc se mi do toho chce. Ani nevím proč, jen prostě na mě občas padne nálada, kdy mám všeho dost. Ostatně jako na každého. A kdybych jenom věděl jak, plakal bych. Zároveň si ale říkám, že je to pod mou důstojnost, protože jak už jsem předeslal: Vlkodlaci přeci nepláčou. A jenom kvůli pocitu, že to potřebuju někomu říct, jenom kvůli pocitu že to někdo ví, píšu tenhle článek. Nejkratší článek jaký jsem napsal. Jelikož tohle vzniká ze smutku. Pálí mne oči, ale slzy nechtějí téct. Jsem... smutný. A je mi líto že vás s tím obtěžuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sineira Sineira | 1. prosince 2008 v 0:02 | Reagovat

Neplač, vždyť spousta lidí tě má ráda a jsi pro ně důležitý.

2 Blanch Blanch | 1. prosince 2008 v 0:57 | Reagovat

proč jsi tak smutný? Představ si přece Pepu a jeho suitu...kníry a hned bude líp :)

Na každého chodí chmury, já mám depku už čtvrt roku..

A není pravda, že vlkodlaci nepláčou, znám minimálně jednoho, který se tím netají. Slzy nejsou pod důstojnost, jsou důkazem toho, že i vlkodlaci mají city. Dát najevo pocity je to nejdůležitější, co může být, jinak mu ostatní nedokáží pomoci. Potlačovat v sobě pláč stav ještě zhoršuje, slzy vyplavují smutek, aspoň na nějaký čas.

3 Neros Neros | E-mail | 1. prosince 2008 v 6:54 | Reagovat

Blanch, ani nevíš jak moc bych to chtěl. Plakat. Ale ty slzy nechtějí téct i když je mi opravdu mizerně. A spoustu lidí to překvapuje, nebo to neberou v potaz, že i vlkodlaci mohou mít city.

Sineira: Děkuji... Je to možná pravda, ale nikdo mi to neřekne.

4 Kaname Kaname | Web | 1. prosince 2008 v 16:36 | Reagovat

Pláč není pod ničí úroveň, je pravda, že slzy nikomu nepomůžou, ale je snažší jich pár uronit, než je v sobě držet...

Netvrdím, že mám kdovíjak těžký život, ale určitý věci taky nemám jednoduchý, taky mě leckdy cosi nebo kdosi potrápí a pak taky brečím... jak padlý anděl, jak ubohý smrtelník, jak bohyně na kolenou, jak stará kočka s prašivinou, ať už na to chceš nahlížet jak chceš... Slzy nepomůžou, ale zároveň ani tvoji situaci nezhorší, to se spíš stane, pokud to všechno budeš držet v sobě jak tikající bombu - zkoušela jsem a nedoporučuju, nemuselo by to vždycky dopadnout dobře...

Je fakt, že když se něco hodně podělá, nebo když se něco stane, co fakt hodně bolí, probrečím tajně třeba celé dny a noci - nikdo to neví a možná v tom je to kouzlo, že za svoje slzy se zodpovídáš jenom sám sobě... A pak si uvědomíš, že je čas přestat fňukat a svojí bolesti se postavit.

5 Sineira Sineira | 1. prosince 2008 v 19:26 | Reagovat

Ne, neplač, já jsem s tebou.

To mi řekl anděl. A já andělům věřím.

6 Neros Neros | E-mail | 1. prosince 2008 v 21:21 | Reagovat

Sineiro, jsem rád že ti to řekl. Třeba nebudeš tolik smutná...

Kaname: já to neumím! Já nevím jak mám plakat. A strašně mne to štve, protože už by bylo na čase. Slzy mne tlačí, ale nemohu je pustit ven.

7 Beldaran Beldaran | 1. prosince 2008 v 22:53 | Reagovat

Pusť si Honey x Honey Drops. Pak budeš brečet taky, ale vzteky. Tohle je podle mě všechno počasím, je hnusně. Jako léčbu doporučuji barevnou věc v televizi, horkou čokoládu a solnou lampu.

8 Neros Neros | E-mail | 2. prosince 2008 v 8:03 | Reagovat

Nemám solnou lampu. Na televizi se dívám jen když je ěnco smutnýho a všechnu čokoládu snědla sestra. Nebo máti. V tom není rozdí.

9 Kaname Kaname | Web | 2. prosince 2008 v 8:37 | Reagovat

Neros - proč jen na smutný věci? život je moc krátkej, abys ho trávil v depresi... na světě jsou i opravdový starosti, víš...

10 Arven Arven | 29. prosince 2008 v 22:37 | Reagovat

Jednou se ti skutálí po tváři něco, co bude připomínat kapku rosy. Tvůj smutek bude obsažen v téhle jedné jediné malé kuličce vody. Nic jinýho nebude...I přesto, že máme tolik zdravýho rozumu na to, abysme si řekli, že to smysl nemá. Že jsou důležitější věci, tak nedokážete zabránit tomu vtíravýmu pocitu, co se krade nenápadně za vašim stínem. Můžete utíkat a říkat si, že máte pořád navrch, ale on tady bude pořád. Je totiž závislý na vašich pocitech a chytá se každé příležitosti. Živí se vaším smutkem a trápením a zároveň to zhoršuje, protože se v tom vyžívá. Ten nekonečný příval výčitek se spouští neustále dokola...

11 Zina Zina | Web | 1. června 2010 v 18:48 | Reagovat

Nemyslím si, že tím někoho obtěžuješ.. kdyby to lidi obtěžovalo, tak to nečtou, ne? :) Taky to znám, děje se mi to samé a úplně přesně cos' napsal: "Je to pod mou důstojnost" .. To jsou moje slova! :) Prostě jsem moc hrdá na to, abych někomu ukazovala slzy... ani sobě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama