Touha

25. října 2008 v 14:53 | Neros |  Apendix Poetris
Takže další básnička, doufám že s tím nejsem otravný... Zatím jsem se k ničemu jinému nerozhoupal, ale tahle je fungl nová, čerstvě zaschlá takže... takže snad se vám bude líbit. Hodně úspěchu při hledání veršů *muhehe*

TOUHA






Touha
Nenávidím ty spalující, sluneční paprsky.
Nenávidím ty hloupé lidské bytosti.
Miluji, když jejich krev mi kape na prsty.
Miluji když života se odprostí,
ti ubozí tvororvé bez radosti.

Já jsem jednoduše Lovec Lidí
a ten kdo mě spatří, jsem poslední co vidí.
Neuznávám ty, co ostatní šidí.
Neuznávám ani násilí,
ale život bez síly,
je zbytečné úsilí.
Tak Vám pomáhám se vzdát,
však ne každý je za to rád.
Možná proto se začnu vždycky smát.

Nenávidím lidský křik a lidské zoufání,
nenávidím prosté lidské nespání.
Miluji však to jejich doufání,
že nezemřou když já jim zacláním.
Miluji, když myslí, že je někdo zachrání,
ale přitom se nedožijí ani svítání.

Jsem prostě jenom Lovec lidí,
bohužel jen samotu mé oči vidí.
Chci být zase s ní,
protože ona ví,
proč tohle volání,
poslouchám do kostí.
Můžu ji však vidět pouze v noci.
Ve dne, je totiž v davu moci.
Ale v noci se z ní stavá anděl...
možná upír. To ještě jsem neviděl,
abych nějakému člověku záviděl,
že nejsem nepřítel, ale přítel.
Ve dne, je sice krásná
v noci je však ještě krásnější,
ona je volba jasná,
spíš než slunce jasnější.


Proto nenávidím, to ubohé ranní svítání,
proto se těším na noc, na čas vítání,
proto zbožňuji lidské líbání.
Protože My, lovci pekelní, ač tu nejsem vítáni,
můžem se zamilovat do lidí, třeba jako je Ona.
Bohužel přes den jsme ve svém úkrytu a nemůžem být doma.

Jste jenom zvířata, jsme pekelní Lovci,
máme jen nenávist a touhu ve svém srdci,
neznáme lásku, jen hrůzu smrt a běs
Zabíjíme protože nám srdcem žere děs.
Na nás totiž číhají plameny pekelné,
protože jsem nevěděli co se s námi stane.
Působili jsme bolest a teď musíme vraždit,
s každou smrtí cítíme čím dál víc bolest naši.
Tohle naše prokletí bude trvat navždy.
Dokud se nezměníme.
Dokud nepoznáme,
nebo neuznáme,
pro co můžem žít.

Jak vidíte, lidská bytost může být i smyslem života,
ale mne zužuje ta strašná samota.
Chci s ní být, byť jen chvilinku.
Chci ještě políbit tu lidskou slečinku,
co je zpola anděl, zpola upír, ale dohromady je má kněžna.
Co umí být zlá, i hodná, i něžná.
Ač naše samota je běžná,
tak protože mám ji...
tak proto miluji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama