Jj

12. února 2017 v 4:05 | Neros |  Bláboly jediného syna Mého otce
Dneska jsem byl darovat krevní plazmu. Za pětikilo na hodinu a půl... no neber to. Necháš se vysát, pak jdeš na brigádu, dostaneš stovku jako dýško na šatně v divadle a pak zjistíš, že se se svou prací loučí barmanka, kterou jsi za těch několik let musel potkat a poznat, takže tě pozve na dvě piva. Dáš si s ní dva panáky, aby se necítila blbě a je to v pohodě. Je ti hej. S jiným nýmandem od divadla pořešíš pár banálních záležitostí (o tvé poslední recenzi o buchtách režisérkách a loutkách nehledě na to kdo patří do které skupiny můžeš vůbec jasně že jo stejně to nikdo nečte a teď jen chceš demonstrovat že se umíš vysrat na interpunknci james joyce hadra tyvole taky máš tři věty) a s jiným nýmandem se domluvíš na tom, že tě zítra vezme na čtenou zkoušku na slovensko protože proč ne.
A pak jdeš ke kámošovi, zahrát si deskovky, zavzpomínat na starý časy, kdy jsi mohl jen řešit kdo kdy koho porazil a jak dopadlo zkouškový, nesrat se s tím, že nemáš s kým bydlet, nemáš za co bydlet a proto jsi ostatně byl na té zkurvené plasmě,kdy jsi měl hodinu pocit, že chcípneš, ale že nemůžeš, protože u zasranýho divadla na tebe spolíhaj jiní lidi, takže... budeš ready a v pohodě ve stanovenej domluvenej čas, i když máš pocit, že omdlíš, ale to je jedno, protože ty prachy prostě potřebuješ, jak jinak bys zaplatil nájem? Aha? Haha!
A ještě do toho máš doplácet za energie na bytě, se kterým nechceš nic mít protože blechy a tak a teď o tom nechceš mluvit, ale vlastně jaký jiný téma máme, že jo?

Pokaždé, když stojím pod hodinama
mám strach že tě někde uvidím
přesto všechno co bylo mezi náma
se chci ztratit zmizet nebýt mezi vším.
(Představte si nějaký čtyři debilní akordy a debilní rytmus pápapápapápapá nebo tak nějak)

Prostě najednou otevře dveře ten kretén a řekne mi, že tam jseš. A já si řeknu: Oh shit. A celou cestu až nahoru se snažím vysekat se z toho kusu ledu a vsázím všechno na jedinou kartu, co mi v otrhaným rukávu zbyla.
Nazdar bejvalko.
Jakože vtip.
Jakože jsme normální a nic se nestalo.
Jakože se můžeme bavit jako bílí. (to je prostě jen průpovídka, na jejíž rasistickej podtext upozorňuje jen rasista v duchu Slavoje Žižka a samozřejmě těch lidí, co na to přišli předtím)
No a tak si sednu a melu a meluameluamelua a melu.

(Nejděsivější je pocit, že jste v té místnosti kurva jediní, komu to celý nepřišlo normální. To jakože jste tak dobří herci, nebo jsou ostatní tak v prdeli, že to nechtěj vidět, nebo fakt je to tak v pohodě a vy si to celý jen namlouváte? Tyvole.
Kdy chceš tu deskovku? Záleží na tom jenom emočně. Nechci ti ji dát, už nic ti nikdy nechci dát. Ne, že bych ji někdy od té doby hrál, žejo... Tak kdy? Řekni si a já Ti ji po někom pošlu.)
Tohle je kurevsky dlouhá esemeska. A proto to taky není esemeska. Proto ti nepřišla dneska. A proto není hezká. Už ne.

Mám skvělej život, i když je určitě na nějakej pád v prdeli. Není to jednoduchý, to rozhodně, ale...
Cokoli, co se řekne za "ale" nemá význam. Nebo před? Jaktobylo? Nevrmájnd. Fokof.
To, co teď mám, je víc, než všechno, co jsme měli.
Tak proč mě tak děsíš?
Možná proto, že jsem to mohl mít s tebou.
A možná proto, že mi připomínáš žraloka.
Moje noha ti nestačí, chceš i mou hlavu i krk mé kytary, protože jedinej nástroj, kterej má na světě smysl je benjo.
Vždyť ty benjo, nesnášíš, tak co to melu. Anebo je ti benjo úplně ukradený (po té předtím zbylo velký Té v Tě a blechy).
Kurva. Poslední Adventure time! a fláknout do géčka. To je pocit.
Toho tvýho kluka to nezajímá?
Proč mě by to mělo zajímat.
Víš?
Víš?
Výš.
Chci výš.
Ta bolest mě prostě pořád táhne ke dnu.
Ale tak nějak jsem tě rád viděl. To jo.
 

Ex post

25. prosince 2016 v 18:57 | Neros |  Bláboly jediného syna Mého otce
Hledáš na půlnoční
chlapce nevinného
Přitom dítě roční
pláče neviděno
Modlícím došel vzduch
Vypadají jako kapři.
Kdo je Syn, Otec, Duch?
Máme to dobrý.
To je za tři.

Jaganida

4. prosince 2016 v 22:47 | Neros |  Bláboly jediného syna Mého otce
A teď?
Teď si dokážeš představit, že bys se mnou byla?
 


Bezkontaktní

28. listopadu 2016 v 19:37 | Neros |  Apendix Poetris
Nemůžeme se s volaným číslem spojit.
Odeberte kartu.
Chyba DNS serveru.
Stránka nenalezena.
Heslo musí obsahovat velká a malá písmena a číslice.
Adresát nezastižen.
.
.
.
Achjo. Tohle je na hovno.

E the at

21. listopadu 2016 v 21:11 | Neros |  Bláboly jediného syna Mého otce
Tak jo... blogovej zápis, uvidím, jak to půjde...
A ještě jako téma týdne, hurá!
Já mám totiž holku a je to dost vážný, víme?
Ale tohle nebude tak docela jen o ní a o mě, víte?
Milý deníčku? Deníku? Nočníku?
Jo. Jedeme jedeme.

Svatojanské blouznění

14. května 2016 v 3:46 | Neros |  Moje malá milá dílka
Text prezentovaný v rámci Tematické večeře.
Byl jsem osloven, ať jej napíšu.
Tak jsem jej napsal.
Část z něj už znáte, je ale překopán a doplněn pro jistou koherenci ve zvolené formě.
Prý je to hezká básnička.
Hurá.
Prak.
Možná dám vědět víc.
Není třeba asi.
Slova se rozpadají, jako drobenka od Roberta Mikluše.

Les

25. března 2016 v 13:14 | Neros |  Moje malá milá dílka
Úkol k chystanému projektu. Krátký tvar operující se slovy Klid_únik_relax_meditace.
Sova.